Asistent trenéra hokejové reprezentace a pardubická hokejová legenda Josef Paleček se v těchto týdnech zotavuje z nepříjemného zranění nohy, které se mu nedávno přihodilo při kolizi na jednom z tréninků.
"Je to lepší, než to bylo, bolest necítím. Po deseti dnech od úrazu jsem byl na kontrolním rentgenu. Ten ukázal, že tam nejsou žádné změny. 19. dubna jdu na další. Pak se uvidí, co dál," říká Paleček.
Zranil jste se na ledě během soustředění reprezentace v Kravařích. Jak přesně k tomu došlo?
Srazili jsme se s Vladimírem Svačinou. Já mám v pravé noze umělý kyčelní kloub a spadl jsem na něj. Na rentgenových snímcích se ukázalo, že je to vlasová zlomenina, a doktoři mi doporučili absolutní klid. Chodím o berlích a nesmím to zatěžovat.
Josef PalečekAsistent trenéra hokejového národního týmu Aloise Hadamczika se narodil 5. května 1949 ve Starém Kolíně. V minulosti proslul jako útočník, patří mezi největší osobnosti pardubického i československého hokeje. Coby hráč získal mistrovský titul s Pardubicemi v roce 1973 a tři medaile z mistrovství světa (zlato, stříbro a bronz) z let 1972-74, jako trenér dovedl v roce 2009 k titulu Karlovy Vary a podílel se na třech cenných kovech pro reprezentaci (stříbro a dva bronzy) na MS 2006, 2011 a 2012. Žije v Pardubicích. |
Musela pro vás do Kravař přijet sanita?
To ne, vůbec. Na místě byl lékař národního týmu a s tím jsem odjel na vyšetření do Opavy. Po něm jsem se normálně dopravil autem domů do Pardubic.
Asi jste si hodně oddechl, že jste nemusel na operační sál.
Samozřejmě. První, co bylo potřeba zjistit, bylo to, zda to zůstalo jen v kosti. Kloub drží pevně, jeho se to zranění naštěstí netýká.
Teď se o vás stará vaše manželka?
Stará, ale já se dokážu v pohodě obsloužit i sám, hýbat se můžu.
Prý byste se chtěl na střídačce národního týmu znovu objevit už na brněnských hokejových hrách.
Chtěl bych tam být, ale bude to odvislé od toho příštího vyšetření.
Předpokládám, že s hlavním koučem Aloisem Hadamczikem jste nadále minimálně v telefonickém kontaktu.
Konzultujeme spolu často a ještě budeme. Doma můžu sledovat televizi, dívám se na zápasy NHL i extraligy. V tomhle ohledu je to bezvadné (úsměv).
Že vás na místě asistenta nahradil Slavomír Lener, byla asi nejlogičtější varianta, ne?
Bylo to nejjednodušší řešení a zároveň správné. Potvrdilo se to i tím, že se oba přípravné zápasy s Lotyši vyhrály.
Kdybyste se uzdravil včas, utvoříte s oběma na mistrovství světa jakýsi trenérský triumvirát?
Je tam ještě druhý asistent, (Jan) Procházka.
Takže by se pan Lener v tom případě vrátil někam na V. I. P. tribunu?
To nevím. Nějak by se to už udělalo.
Vy máte ještě jednu motivaci stihnout mistrovství. Oslavil byste na něm čtyřiašedesáté narozeniny, to by byl jistě pěkný dárek.
To je pravda, takhle to vyšlo na šampionátu i loni.
Dá se to v tom "kalupu", kdy následuje jeden zápas za druhým, vůbec nějak oslavit?
Kdepak, tam je tolik věcí, co se musí řešit, že na nějaké oslavy vůbec není čas.
Co říkáte na to, jak si letos vedly Pardubice v extralize?
Byl jsem na každém jejich zápase, takže jsem o tom měl dost dobrý přehled. Trápily se, nebylo to optimální. Byla výluka, přišli hokejisté z NHL a některé další to poznamenalo, protože měli méně prostoru na ledě. Po příchodu Miloše Říhy se mužstvo stabilizovalo, hrálo jiným stylem a zaslouženě postoupilo do předkola play-off. Kladno však bylo v euforii a hrálo s velkým nasazením. Sezonu nelze jako celek pokládat za úspěch, mužstvo mělo jiné ambice, než jak nakonec dopadlo.
Byl jste se, než se vám stal ten úraz, podívat na výstavě k výročí devadesáti let pardubického hokeje na zámku?
To je můj velký rest, ale mám to v úmyslu. Zranění to zkomplikovalo, ale ještě se to pořád dá zvládnout.
