V Quebeku před lety válel v NHL za místní Nordiques a po konci kariéry už zůstal.
A v době, kdy se ve městě koná mistrovství světa, neváhal zavítat do Českého domu. Opálený, v dobrém rozmaru.
Když však přijde řeč na slovenskou reprezentaci, která bojuje o udržení v elitní skupině světového šampionátu, tvář se mu zachmuří. "Budu muset stáhnout vlajku na půl žerdi," opakuje několikrát.
Jste hodně zklamaný?
Záleží, jak to myslíte. Vyloženě překvapený nejsem.
Jak to?
Když vidím, jak se hokej na Slovensku vyvíjí... Jde to tam od deseti k pěti, jak říkáte vy v Česku. Pokud to tak bude pokračovat, budeme za chvíli na úrovni Rakouska a Maďarska.
Čím si ten pád vysvětlujete?
Organizací. Politika je postavená výš než sportovní a kulturní zájmy. A to je velká chyba.
Opravdu si myslíte, že má na slovenský hokej vliv politika?
Samozřejmě. Ale víte, vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl jít do soukromého podnikání a v hokeji nepracuju, s radami už nechodím. Protože nejlepší rada je přijít a udělat. Ale já nemůžu – nemám na to čas.
A asi ani nervy, že?
S tím jsem neměl problémy. Myslel jsem si, že pro slovenský hokej budu pracovat. Dlouho jsem čekal, ale nic se nestalo. A já nejsem typ člověka, který se vnucuje. Tak jsem si začal dělat svoje věci.
Jaké jsou tedy podle vás potřeba udělat kroky, které zastaví pád slovenského hokeje?
V hokeji nepracuju a nevidím možnost, že by se to změnilo. Proto nechci takhle na dálku kritizovat. Dávat najevo nespokojenost, to nikdy nebyl můj zájem. Já jsem přidal ruce do práce a šel směrem, který měl obvykle úspěch.
Přijal byste nabídku na trénování reprezentace?
To asi ne, na to musíte mít licenci. Ale je spousta různých pozicí, kde by se dala ukázat ta správná cesta. Pro mě by byla veliká radost, kdybychom se s vámi znovu střetli ve finále jako v Petrohradu. Když ale vidím, jak si váš tým udržuje napříč různým těžkostem svůj standard a Slováci jdou od deseti k pěti, svírá mi to srdce. Hokej mám rád a mám pocit slovenské hrdosti.
šťastný provozuje golf a hotelMarián Šťastný kousek za Quebekem provozuje golfový areál a hotel. "Zatoužil jsem po velkém prostoru a skoupil si pozemky. Baví mě to, vždycky jsem měl sklony k farmaření, a ta radost se mě drží pořád," vykládá. Ve městě je stále populární. Stačí s ním jít chvilku po ulici a lidi se za ním otáčejí, zdraví a chtějí po něm podpis. "Získal jsem si je i díky tomu, že jsem se naučil francouzsky," říká Šťastný. Vypadá spokojeně. "Do určité míry to je pravda. Ale ten, kdo řekne, že je spokojený, buď lže, nebo nemá ambice," poznamenává s úsměvem. |
To já nevím. Byly spory mezi bratrem Peterem a slovenským svazem, už to tam není zdravé. Osobnosti jako je můj bratr tam v hokeji nemají místo. Přitom by měla existovat úcta a vzájemné povzbuzování.
Čím si vysvětlujete, že Slováci nemají na šampionátu tolik hráčů z NHL?
Mohlo to být únavou, nemocí, zraněním... Nevím, ale hráči, kteří působí v NHL, jsou všeobecně velmi hrdí, že mohou reprezentovat. Ale je možné, že zlá atmosféra okolo slovenského hokeje tomu příliš nenapomohla. Rozhodně ale nechci být nějaký kritik mé země, jen konstatuju realitu, jaká je.
I hvězdám však roste věk. Má Slovensko hráče, kteří je můžou nahradit?
Velká hvězda a osobnost se projevuje v tom, že dokáže okolo sebe hráče stmelit. Vytěžit z minima maximum.
A takové hráče na Slovensku nevidíte?
V minulých letech se v reprezentaci někteří objevili. Proč ale vymizeli, to vám nedokážu odpovědět. Přitom vidím velmi dobré hráče, kteří jsou v NHL, jsou talentovaní, vynikající... Ale aby mohli táhnout reprezentaci nebo své kluby v NHL, k tomu jim chybí osobnost lídra, který umí zapůsobit a vytvořit atmosféru.
Opravdu nevidíte žádného hráče, který by tyhle vlastnosti mohl mít?
Už jsem hokej nehrál dvaadvacet let. Nechci být nepříjemný k tomu nebo onomu... Já jsem hrdý Slovák a Češi jsou teď lepší. Tady nejde o hráčské hodnoty nebo schopnosti dát gól, udělat dobrou kličku, ale o to být osobností. A zároveň být mezi hráči jako ten, o kterém se příliš neví, ale přitom mít na tým velký vliv.
Takže takoví hokejisté jako Šatan, Stümpel, Gáborík nebo Pállfy tyto aspekty nesplňují?
To jsou vynikající hráči. Ale když se dívám na jejich hru a na jejich mužstva, zapadají do standardu.
A co třeba takový Chára?
Ten by k tomu mohl mít nejblíž. Ale nevím... Já byl třeba se Šatanem na golfu, zahráli jsme si, popovídali a... Uvědomil jsem si, že je dobrý hráč. Slušný, inteligentní, reprezentativní, dává góly... Ale nejsem si jistý, jestli je schopný dát týmu to, co je potřeba. Ale ta chyba nemusí být jenom v hráčích. Třeba na Slovensku někdo žádá něco, co není možné. Musíte brát hokejistu takového, jaký je, aby zapadal do konceptu.
V čem jsou čeští hokejisté lepší?
Já je do detailů neznám, nejsem trenér, ale když vidím jejich reakce na ledě, připadají mi zodpovědní jeden vůči druhému. Ale to je obraz české kultury všeobecně. Kluci si zajdou na pivo, dohodnou se, brácha na bráchu – to jsou mé zkušenosti z minulosti.
