Ve chvíli, kdy byl zralý na vhození ručníku, se nečekaně zvedl. Stáhl manko na jediný gól. Jenže po další ze série nepochopitelných hrubek skončilo jeho zmrtvýchvstání. A spadl zpět do deprese. "Místo trpělivosti jsme předvedli hokejové šílenství. Zase jsme se bláznivě hnali do útoku a udělali obrovskou chybu," povzdechl si kouč Miloš Říha.
Jeho tým před reprezentační pauzou dvakrát vyhrál. Zůstalo však jen u záblesku naděje. Tři zápasy po přestávce a tři porážky. Pardubičtí hokejisté znovu upadli do bídy, z níž se stále marně snaží dostat.
Nepadá tým znovu na dno?
Už tam je. To jsme dneska viděli. Zkoušíme na tréninku všechno možné, snažíme se uvolnit. Třeba dopoledne jsme si pouštěli super akce, které jsme předvedli. Jenže pak přijde minuta nebo část zápasu, které nás zase položí. A zase se v tom hrabeme. Tlak je na nás obrovský. Od sponzorů, od fanoušků, od médií. Asi to nezvládáme.
A jaký je tlak na vás? Je vaše pozice pevná?
Chcete slyšet něco o demisi nebo o odvolání? Já jsem ji nabízel už jednou. Bavili jsme se o tom. Dohodli jsem se, že to neuděláme a že zkusíme jiné věci. Možná se to stane, možná ne. Vedení za mnou stojí, nejspíše mě podporuje. Ale tlak si na sebe dělám vyloženě sám.
Jak se to na vás projevuje?
Já jsem za to zodpovědný. Já jsem ten, kdo nese hlavu na pranýř. Za pět let jsem snad nevymyslel tolik akcí jako za poslední dva měsíce.
|
Bída trvá. Nastal čas pro léčbu Pardubický hokej zabředl do bídy. A ne a ne se z ní dostat. Kdo ho vyléčí? Někteří fanoušci volají po hlavě trenéra Říhy. Vedení klubu mu však dává dál důvěru. I já chci bojovat dál, vzkazuje sám.
Nelze mu nevěřit. Pardubický hokej mu přirostl k srdci a jeho osud mu není lhostejný. Snaží se tým vytáhnout z bahna, do něhož zabředl. Říká, že za poslední dva měsíce vymyslel víc nových akcí než za uplynulých pět let. Jenže odezva na ledě je téměř nulová. Každý náznak pokroku zatím vždy skončil tvrdým pádem. Dál jasně vítězí chaos a zmar! Přitom ho předvádějí stejní hráči, kteří před několika měsíci plnili Říhovy instrukce do puntíku a dokráčeli až do finále. Teď jsou jako vyměnění. A až na pár zápasů se topí v marastu a kupí jeden propadák za druhým. Když není chyba v trenérovi, musí být v týmu. Jenže kádr zůstává až na jednu výjimku také beze změny. Ovšem trpělivost nemůže být nekonečná. Elitní šestka se stává utopickým snem. A může se stát, že tímto tempem se z něj zanedlouho stane i postup do předkola play-off. Ano, ještě by nebylo na místě propadat panice. Ale léčbu už nelze odkládat. Čas hraje proti Pardubicím! Měly by nastat změny. V obsazení střídačky, nebo ve složení mužstva. Jinak by po hodech mohl přijít zase půst. Stejně jako po nedávném zisku titulu. |
Jenže výsledek se zatím nedostavil.
Pořád mám víru v mužstvo. Pokud se všichni uzdravíme, budeme dělat, co máme, a hlavně potáhneme za jeden provaz, tak to půjde. Když se ale najde čtyři pět hráčů, kterým se nelíbí tohle a tohle, soubor asi není sehraný a naladěný na jednu notu. Každý má své problémy a své myšlenky. I ty jsme z určitého hlediska nabízeli. Každý si mohl říct svoje před zápasem, před tréninkem. Ale můj názor je pořád jeden. Jestli jdeme na zápas nebo na trénink, musí tam být jedna myšlenka. Jenže my máme od začátku sezony hodně myšlenek.
Tým tedy není jednotný?
Nechci nic svádět na tým. Pořád mužstvu věřím, pořád se dá něco vymyslet. Záleží na nás všech, jak se k tomu postavíme. Zda si budeme fandit, nebo půjdeme proti sobě. Jestli hráči navzájem, my trenéři nebo lidé v klubu půjdeme proti sobě, bude to špatné. Pokud se chytneme za hlavu, budeme si fandit, tak to má nějaký směr. Máme neustále schůzky a vedení nechce, abych odcházel. Já jsem zodpovědný za to, aby se mužstvo zvedlo. A připravil jsem ho tak, abychom se z toho dostali.
Podpora vedení vás určitě musí těšit. Ale je to i velký závazek, že?
Jsem zavázaný hlavně Pardubicím. Jsem tady doma, trénuji tady sedmou sezonu. To mi dělá starosti a špatnou náladu. Teď už mi někteří fanoušci, kteří se neumějí podepsat, posílají domů dopisy.
A v diskusi na klubovém webu se množí hlasy, které touží po vašem odchodu.
Petr Uličný říkal, že si oddechnete, když od toho půjdete. Já si oddechnout nechci. Věřím, že v mužstvu je síla. Tým to ukázal. Na poradě před zápasem s Plzní jsme si pouštěli, jak mužstvo umí hrát lehce a umí dávat góly. Ale zdůrazňuji - musí v tom být herní disciplína. Od ní se vše odvíjí. A nám jednoznačně chybí. Přijde zatmění a hráč to chce strhnout sám.
Jak tedy trápící se tým vyléčit?
Snažíme se každý den. Bohužel ani jedna pětka nyní není kompletní. Chceme nacvičovat přesilovku, odejde Pivko. Chceme nacvičovat druhou, odejde Ondřej. Chceme nacvičit něco jiného, odejde další hráč těsně před utkáním. To nás sráží na kolena. Pak přijde zápas s Plzní. Na začátku máme čtyři přesilovky za sebou. Soupeř by nás v nich zlomil, místo toho se zlomíme sami. Přesto jsme se dostali do vedení. Jenže v tu chvíli musíme hrát stejně jako se Spartou. Nepotřebujeme předvádět pěkný hokej, i když diváci ho chtějí vidět. Musíme hrát na vítězství 1:0, byť třeba hrozně. Musíme tomu podřídit všechno.
