Jak se těšíte na svou první znojemskou sezonu?
Samozřejmě se na to těšíme všichni. Tři měsíce jsme strávili činností, kterou hráči moc nemilují. Suchá příprava byla náročná fyzicky i psychicky, ale kluci v ní makali bezvadně, neměli jsme problém s přístupem ani žádný problém se zraněním. Takže jsme s ní spokojení.
Možná jen, že vítězných zápasů bylo zbytečně moc. I když ten poslední finálový se nám zase moc nevyvedl.
Co praví zkušenosti o poměru vítězných a prohraných zápasů v přípravě?
Není to až tak směrodatné a nedá se říct, že když někdo prohrává, bude prohrávat i v sezoně a opačně. Pro nás bylo důležité to, že jsme oba přišli k mužstvu nově a chtěli jsme zavést nějaké nové prvky. A jsme rádi, že se v přípravných zápasech objevovaly, to je pozitivum. A je dobré, když mužstvo vyhrává, protože kdyby k té dřině měly následovat ještě porážky, tak hráči, ať chtějí, nebo nechtějí, tak podvědomě přestávají tréninku věřit. Možná proher mohlo být trochu víc, ale to se nedá naordinovat. Pozitivní ale také je, že v některých zápasech, kde mužstvo doslova pletlo nohama, dokázalo vyhrát. Což je dobře, protože únava v sezoně určitě bude. Jak jsem se díval na rozpis extraligy, tak do 20. října se odehraje šílené kvantum zápasů. A je potřeba se s tím vypořádat.
Nicméně asi ten nejdůležitější přípravný duel ve finále Tipsport Cupu proti Brnu vám nevyšel, že?
Bohužel. Protože ten už jsme určitě vyhrát chtěli. Ale to se stává a je to trošičku varování. Ani vedení o dva góly nic neznamená, mužstvo musí být ostražité až do konce. Pak už se manko těžko dohání.
Říkal jste, že se snažíte vnést do hry nové prvky. Z tribuny to vypadá na útočnější hokej, než byl člověk zvyklý...
Jsme s Radimem oba zastánci spíš ofenzivního hokeje. Já si myslím, že když se mužstvo postaví na půlce do obrany, tak stejně časem dojde k tomu, že si s tím útok poradí. A vždycky je lepší strávit víc času v útočném pásmu, kde je samozřejmě větší šance vstřelit gól. Takže bychom byli rádi, kdybychom byli schopni hrát aktivnější hokej.
Máte pro to i typy hráčů?
Mužstvo to vstřebalo velice dobře, řada hráčů je zkušených a ti mladší se od nich pilně učí. A věřím, že se to dá a bude vylepšovat.
Ve Varech jste dokázali loni hrát i hodně fyzický hokej, hráči na to měli dispozice. Dá se sem toto přenést?
Trenér musí přinést nějakou svoji filozofii. Ale zase nejde hrát s mužstvem, které není fyzicky disponované, fyzický hokej. Takže trenér pak musí ve svých představách trochu uhnout a přizpůsobit se možnostem. Musí to být takový kompromis. Každý trenér by měl poznat, na co mužstvo má, a podle toho s ním pracovat.
A na co má podle vás toto mužstvo v extralize?
Nechtěl bych vůbec naše mužstvo ani jiné pasovat na nějaké umístění v tabulce. My chceme hrát hokej, který by pobavil lidi a přinášel úspěchy.
Chtěl jste si přivést nějakého hráče z Varů? Měl jste tu možnost?
My jsme s Radimem věděli, že tady se kádr už nějakou dobu buduje. A když se bavíme o Karlových Varech, tak bylo vidět, že loni těžily z toho, že kádr byl tři roky pohromadě. A to se děje i ve Znojmě. Ty velké zásahy do mužstva ne vždycky přinášejí ovoce. Každý mančaft potřebuje čas, aby si na sebe kluci zvykli, aby si zažili systém, aby se vytvořila dobrá parta. Tohle slovo je takové klišé, ale jsem přesvědčený, že to funguje. Varská kabina byla loni až neskutečná, jak ti kluci drželi při sobě. To podobné vidím tady, není tu žádný problémový hráč. A to je předpoklad k tomu, aby to mužstvo hrálo dobře.
Každý, kdo do Znojma přijde, si pochvaluje rodinnou atmosféru. V čem podle vás spočívá?
Jak jsem řekl, tak hráči jsou bezkonfliktní, charakterově dobří. A ke klidu a pohodě přispívá pan Vlasák, který je také bezproblémový člověk. Hokeji se hodně věnuje, má o to zájem, s klukama je v denním kontaktu. To je podstatný rozdíl proti jiným klubům. Troufnu si říct, že jinde v extralize není, aby byl prezident klubu v denním kontaktu s hráči. Pan Vlasák pak zná problémy kluků a může je s nimi bezprostředně řešit.
Jaká je spolupráce s Jirkou Dopitou, kterého si každý trenér pochvaluje, že je prodlouženou rukou v kabině?
To je další aspekt, když jsem mluvil o šatně, že je pohodová. Každý trenér chce samozřejmě nějaký režim v kabině. My si svoje řekneme, ale samozřejmě je lepší, když disciplína vychází od kluků samotných. Aby to nebyla uměle vyvolávaná povinnost. A Jirka Dopita je v našem hokeji taková persona, která by vůbec nepřipustila, aby tam nějaký problém vznikl. V tom máme jako trenéři hrozně usnadněnou práci. Přestože je to hráč, který dokázal v hokeji téměř všechno, tak se s ním spolupracuje velmi dobře.
V kádru máte jen třináct útočníků. Není to málo, nebo zase bude nastavená spolupráce s Olomoucí, že si budete půjčovat hráče v případě potřeby?
Určitě je budeme moct využít a budeme chtít udělat další střídavé starty. Navíc máme v juniorech Adama Havlíka, který s námi odehrál dva přípravné zápasy, pak odjel s osmnáctkou na turnaj do Břeclavi. Ale ukázal, že když bude třeba, tak by mohl klidně nastoupit.
Jak to bylo s Danem Bartkem, který nakonec odjel zpátky do zámoří, i když se mu v přípravě dařilo?
My jsme mu oznámili, že se do kádru dostal, ale může dojít k eventualitě, že by nastoupil k nějakému zápasu v první lize za Olomouc. Ale místo si vybojoval. Přesto se rozhodl, že odejde zpátky do zámoří.
Mrzí vás tak jeho odchod?
Hlavně nás mrzí jeho přístup. Dali jsme mu možnost dva měsíce s námi trénovat a domluvili jsme se, že na konci srpna si řekneme co a jak. Měli jsme s ním hovor po zápase na Slavii a on řekl, že si to přes víkend domluví, a najednou si sbalil věci, že má letenku do Kanady. Z toho jsme nabyli dojmu, že to nebylo úplně férové. Ale je to jeho volba, každý hráč se může rozhodnout, jak chce.
Nesháněli jste tak ještě nějakého útočníka?
To ne, už jsme do kádru nechtěli zasahovat. Nemá to smysl a trh někoho, kdo by stál za to, ani nenabízí.
Jak vám přirostla k srdci jižní Morava?
(úsměv) Já už jsem na Moravě působil, strávil jsem dva roky ve Zlíně. Tam i tady jsem narazil na velice příjemné lidi a doufám, že to vydrží celou sezonu.
Pan Rulík strávil dovolenou ve Znojmě. Zvolil jste něco podobného?
Ne ne. Strávil jsem ji doma s rodinou. Potřeboval jsem si odpočinout a tady strávím celou sezonu.
Rodina se sem přistěhuje za vámi?
To ne, už mám dva dospělé syny a manželka má zaměstnání v Plzni. Takže sem za mnou bude dojíždět, protože hokeji fandí. Spíš se budeme vídat příležitostně.
Ve Varech jste loni zažíval hokejové šílenství, tady diváci přece jen už tolik nechodí jako před deseti lety...
...ve Varech to šílenství bylo až v závěru sezony. Tam se také dost žehralo na to, že moc lidí nechodí. Předminulou sezonu jsme hráli předkolo s Třincem a stadion nebyl vyprodaný, což bylo zklamání. Loni, když jsme začali postupovat dál, teprve šílenství přišlo a bylo to příjemné. Musím říct, že mi to trošku připomněla atmosféra na zápase proti Brnu. Vím, že nebude asi na každý zápas vyprodáno, ale byli bychom rádi, kdyby se diváků chodilo dívat co nejvíc.
Vy už jste prohrál jedno extraligové finále, dvě v Tipsport Cupu. Považujete se za smolaře?
Za smolaře ne. I když v tom finále extraligy byl první pocit hrozné zklamání, protože to byl sedmý zápas, který už chtěl každý vyhrát. I hodně hráčů bylo bezprostředně po zápase hodně zklamaných. Nicméně ta sezona byla veleúspěšná.
