"V mém věku není sedm klubů zase tak hodně," odmítá s úsměvem 34letý Melenovský nálepku hokejového cestovatele.
Co vás táhne na Moravu?
Zrovna když jsem se po nedělním zápase vracel s manželkou do Varů, tak jsme se o tom bavili. Všude se najdou hodní a zlí lidé, na Moravě jsou ale obecně klidnější a přátelštější.
Takže Karlovy Vary s početnou ruskou menšinou vám asi moc neseděly?
Také ve Varech jsem se obklopil lidmi, kterým věřím. Ve městě je ale hodně cizinců, je v něm napětí. Lidé jsou tam podrážděnější, pořád na něco remcají a nadávají.
Nad nabídkou Zlína jste moc asi neváhal, že?
Měl jsem i jiné možnosti, Zlín je ale výborná varianta. Má kvalitní mužstvo. Hrával jsem tady. Podepsal jsem smlouvu do konce ledna s opcí. Nepřijel jsem ale na skok. Byl bych rád, kdyby klub opci využil a mohl jsem tady extraligovou kariéru dohrát.
První zápas s Pardubicemi se ale týmu ani vám moc nepovedl.
O zájmu Zlína jsem se dozvěděl v sobotu odpoledne, když jsem doprovázel syna na hokejovém turnaji. Rychle jsem se sbalil a v deset večer jsem přijel na hotel. Dlouho jsem nemohl usnout. Všechno se mi honilo hlavou. Podle toho také vypadal můj výkon. Cítil jsem se špatně. Připadal jsem si jako v Jiříkově vidění.
Na které moravské angažmá nejraději vzpomínáte?
V každém týmu jsem zažil něco dobrého i špatného. V Jihlavě jsem začal s extraligou, vyrůstal jsem tam, takže to je něco jiného. V Havířově jsem měl dvě podařené sezony, ve Vítkovicích to bylo tak půl na půl. Po roce ve Znojmě jsem zažíval těžké období. Přetrhl jsem si achilovku a byl bez smlouvy. Pan Husička mi ale dal v Třinci šanci, za což jsem mu vděčný. Ve Zlíně jsem strávil dva nádherné roky, i když to někdy nebylo ideální.
Narážíte na trenéra Ernesta Bokroše?
Je to tak. Nikdy jsme k sobě nenašli cestu. Lidi, kteří ho znají, ví, o čem mluvím. Je to velký hokejový odborník, jako člověka ho ale moc nemusím. Ne vždy jednal fér. Proto jsem k němu neměl respekt.
Odchodu do Karlových Varů jste ale nemusel litovat. Hned první sezonu jste postoupili do finále, ve druhé vyhráli titul.
Byly to moje nejúspěšnější roky. Po čtyřech letech jsem ale cítil, že ve Varech už nemám mužstvu co dát. Sám jsem si řekl o trejd.
Vaše žena hrávala ve Zlíně druhou ligu basketbalistek. Vrátí se také?
Těší se na holky. Říkala, že je všechny navštíví. Ale jestli bude zase hrát, nevím. Když jsme odešli do Varů, skončila.
