Tomáši, reprezentační tým prochází obměnou. Řekněte upřímně: kolik hráčů ze šatny jste znal osobně?
Myslím si, že většinu. Některé mladé jsem sice neznal, ale větší část jsem jich určitě znal.
Mistrovství světa se uskuteční poprvé v Kanadě. Dokážete odhadnout, jestli bude sledovaný víc šampionát nebo Stanley cup?
Uvidíme, to všechno ukáže až ten turnaj. Diváci si čas na mistrovství určitě najdou. Hraje se ve městech, kde NHL není a co jsem slyšel, lístky jsou dost vyprodaný. Podle mě ale bude mít určitě přednost NHL.
Hrát se bude na úzkém kluzišti. Je to pro vás po letech přechodů na široké evropské plochy výhoda?
Já myslím, že to je jedno. V týmech je vždy mix hráčů ze zámoří a Evropy a nikdy v tom nikdo neviděl žádnou výhodu. Letos to bude to samé.
Nejde se nezeptat na sezonu v Torontu. V kádru jsou zvučná jména, přesto ve Stanley cupu chybíte.
Jména ještě neznamenají všechno. V NHL je třicet družstev, všichni tam chtějí postoupit a povede se to jenom šestnácti. Měli jsme třetí rok za sebou špatný začátek. Dostávali jsme hodně gólů, v polovině soutěže jsme prohráli hodně zápasů o gól. Poslední dva měsíce jsme hráli dobrý hokej, ale to se to nedá takhle dohonit.
Dostal jste nabídky i z jiných týmů, neuvažoval jste o nich? Třeba byste mohl jinde získat Stanleyův pohár.
Zatím ne. Před dvěma lety jsem podepsal novou smlouvu a dal jsem tím najevo, že chci zůstat tam. Nikdy jsem neměl žádnou touhu z Toronta odejít a můj manažer o tom věděl. Uvidíme, co bude do budoucna. Tam nikdy nevíte, co bude druhý den. To, že jsme tři roky po sobě nepostoupili neznamená, že nemůžeme pohár vyhrát. Máme tam výbornou partu a bylo by super získat ho společně. Po takovéhle sezoně určitě přijdou nějaké změny, někdo přijde, někdo odejde a já doufám, že ty budou k dobru.
Pojďme zpět k současnosti. Jaký je váš vztah k reprezentaci?
Reprezentace je cílem všech hráčů. Všichni mladí hokejisté, když začínají kariéru, mají za cíl hrát ligu a pak za reprezentaci. Každý cítí čest hrát za svoji zemi a když je nějaký úspěch, potěší to celý národ.
Co považujete za svůj reprezentační vrchol?
Určitě mistrovství světa ve Vídni. Tam to byl super turnaj pro nás pro všechny. Celý turnaj jsme hráli docela dobře, i když některé zápasy úplně nevyšly. Ale to nám pomohlo, semkli jsme se a důležité zápasy jsme vyhráli. Doufám, že to bude podobné i letos.
Vnímáte nějak to trochu zadrhávající skládání týmu pro mistrovství?
V NHL není nic jistého, většina sérií je vyrovnaná, pořád se čeká, co a jak bude. Ale to vůbec neznamená, že kluci budou potom k dispozici. Řada z nich hraje s nějakým zraněním, což se v play-off neříká. Kdo má šanci jet, tak o to své místo maximálně bojuje a tak to má být.
V týmu letos nebude po letech přítomen kapitán David Výborný. Vy patříte mezi nejzkušenější hráče v týmu, jste připraven přebrat jeho roli?
Každý v týmu má nějakou svoji roli, každý jsme nějaký jiný. Někdo křičí, někdo se tím vyhecuje, jiný je zase kliďas, to je hodně specifické. Vejba byl skvělý kapitán. Ale chápu, že to měl v letošní sezoně, kdy byl zraněný a nedostával tolik času na ledě, hodně těžké a jeho rozhodnutí chápu. Za třináct let v nároďáku předvedl to, co už třeba nikdo nedokáže.
Zatím jste startoval na třech šampionátech s bilancí první, druhé a čtvrté místo. Znamená to, že letos skončíte na třetím místě?
Já doufám, že ne, že budeme první. Ale takovéhle prognózy já nemám rád. Nikdo neví, jak to skončí. My tam jedeme všichni s tím, že chceme turnaj vyhrát, ale cíl je jedna věc a realita druhá.
