Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kaberlemu fandila celá rodina

5 2004
Kladno - Na mladého nadějného hokejistu Františka Kaberleho neměl jeho otec, sám tenkrát velmi vytížený reprezentant, příliš volného času, takže o výchovu nadaných sourozenců se starala především manželka. "Byla jsem s nimi furt," směje se Ludmila Kaberlová.

Bruslař od čtyř let
Malý František se poprvé postavil na brusle ve čtyřech letech. Odmalička byl sportovním nadšencem, veškerý volný čas trávil na hřišti. "S autíčky si téměř vůbec nehrál," vypráví maminka Ludmila.

Soutěžně začal v hokeji nastupovat za PZ Kladno, klub, jenž byl proslulou líhní nevšedních talentů. Stačí připomenout jen o něco málo starší vrstevníky: Jágr, Patera, Procházka či Vejvoda.

Všichni se potkávali v národním týmu a posbírali mnoho megaúspěchů. "Tenkrát byla mezi kladenskými týmy PZ a Poldi obrovská rivalita," vzpomíná paní Kaberlová. "Další velké bitvy kluci sváděli především se Spartou, Slavií a Českými Budějovicemi."

Fandí celá rodina
Na tribuny chodila fandit celá rodina. Babičky i dědečkové, jen otec chyběl. "Ten ho poprvé viděl snad až v dorostu. Měl své povinnosti. Zato já jsem poctivě odjezdila všechno. Víkendový program byl dopředu jasný. Ale bavilo mě to, parta rodičů byla bezvadná. Teď už to asi takové nebývá," míní maminka slavného reprezentanta.

Ráda vzpomíná i na Františkova školní léta. Pilný student neměl s učením problémy, bez potíží zvládl maturitu. Učitelé se prý divili, jak tak hodný hoch může hrát hokej. V žákovské knížce se objevily jen dvě poznámky. Ta první hned v první třídě, když snědl kamarádovi ředkvičky.

Raději než zeleninu však měl a má jiné pochoutky. Řízky, svíčkovou a roštěnky. "Ty mu chutnají ode mě," ozvala se babička Libuše. Malého Frantu měla dokonce dva roky pod dozorem. Když odcházel Kaberle nejstarší na angažmá do Německa, dědic pobyt za hranicemi odmítl. Zůstal tedy u prarodičů.

Ciziny už měl asi dost. Předchozím působištěm jeho táty bylo totiž exotické Japonsko. Bylo mu deset roků, když tam odletěli. "Nebyly tam mládežnické hokejové týmy. Takže kluci sice mohli být hodně často na ledě, ale soutěžní zápas si dva roky nezahráli," popisuje zvláštnost asijského pobytu Ludmila Kaberlová.

Kaberle může dosáhnout rekordu

Kladenský odchovanec František Kaberle se může stát rekordmanem české hokejové historie.

Stačí, když národní tým na probíhajícím mistrovství světa v Praze vyhraje ještě tři zápasy. Pak bude celá Česká republika oslavovat zlaté medaile a obránce ze slavného hokejového rodu získá už svůj pátý titul. To se ještě nikomu z Čechů nepovedlo.

Navíc by to bylo už sedmé zlato v rodině. Dva triumfy na světových šampionátech v sedmdesátých letech posbíral i František Kaberle starší. Jeho mladší syn Tomáš na nejcennější kov z mistrovství světa zatím čeká. Nyní bojuje za Toronto o Stanleyův pohár v play-off zámořské NHL.

"Kluky jsem do sportu nikdy nenutil," vzpomíná František Kaberle starší, dlouholetá opora tehdy slavného klubu Poldi. "Oba ale vyrůstali v hokejovém prostředí a rychle je to chytilo," podotýká Kaberle.

Roky v zahraničí
Kromě Japonska a nynějšího kontraktu v NHL strávil mistr světa také čtyři nádherné roky ve Švédsku. S manželkou Kateřinou se jim tam oběma velice líbilo. Dům měli přímo u lesa, stačilo otevřít branku a mohli sbírat houby nebo třeba borůvky. "Švédský kamarád Frantu láká, aby tam šel příští rok zase hrát," prozradila maminka.

Ona sama by ale synovi tohle angažmá určitě rozmlouvala. Pokud totiž NHL kvůli uvažované stávce hráčů na podzim neodstartuje, mohli by se oba její synové setkat v kladenském dresu. Vůbec poprvé v kariéře v jednom týmu. "Potkali jsme se jen jednou při exhibici Jágr teamu," řekl František Kaberle v jednom z rozhovorů pro MF DNES.

Maminčina přání
"Já bych si to strašně přála, už teď se na jejich společné působení moc těším," přiznává paní Ludmila.

A má ještě jedno velké mimohokejové přání. Vnoučata. Ani jeden z potomků ji zatím v tomto směru nepotěšil. "Nerada o tom mluvím, protože se ptá snad každý. Ale Franta s Kačkou snad už letos miminko plánují. Já mu tvrdím, že ho mladší Tomáš ještě předhoní. Každopádně už se vidím, jak chodím s holčičkou na tenis či s klukem na hokej."

Manželka Kateřina je Františkovou osudovou láskou. Potkali se na průmyslovce a už jsou spolu více než deset let. Předtím domů žádné dívky nevodil, neboť byl v kontaktu převážně jen s kolegy hokejisty.

Klučičí společnost se mu vyplatila. Kdyby ji v mládí ve sportovní třídě neměl, těžko by nyní v Anaheimu vydělával téměř milion dolarů za sezonu. A těžko by usiloval o pátý titul mistra světa.

František nosí štěstí
"Národnímu týmu nosí štěstí. V minulých dvou letech na mistrovství světa nebyl a kluci skončili bez medaile," všimla si paní Ludmila.

Synovi i reprezentaci chodí fandit přímo do pražské Sazka Areny. S manželem byli už na slavnostním otevření moderní haly a od té doby nechyběli ani na jednom utkání české reprezentace.

A protože stíhají sledovat i mladšího Tomáše v cestě za Stanley Cupem, mají skutečně náročný program. "Večer v hledišti nároďák a v noci na satelitu Toronto," popisuje hokejové dobrodružství František Kaberle starší, který se v případě postupu Toronta do dalších kol chystá po skončení mistrovství světa okamžitě vyrazit do Ameriky. "Já bych letěla jedině až na finále," tvrdí paní Ludmila.

Finále by ráda viděla i v Praze. Samozřejmě s vítěznou českou účastí. V tom případě by asi byla hodně naměkko. "Všimla jsem si, že manželovi ukápla slzička už v pondělí."

Stalo se to, když byl František vyhlášen nejlepším hráčem utkání Česko - Kanada. Kdyby se v neděli stal nejúspěšnějším hokejistou české historie, byl by to mnohem větší důvod k pořádnému dojetí...

Otázky pro rodiče Františka Kaberleho


NA ŠAMPIONÁTU. František Kaberle
a německý gólman Robert Müller.          Autor: Dan Materna/MAFA

Jaké nosil ze školy poznámky?
Byl hodný, takže dostal jen dvě. Ta první byla hned v první třídě. Snědl spolužákovi ředkvičky a paní učitelka žádala náhradu.

Co dělal vždycky nerad?
Nerad si myl hlavu. To býval jekot.

Za co nejvíc utrácel?
Neutrácel. Byl pořád na hřišti.

Na kterého hokejistu si hrál?
To byl obránce Ray Bourque.

Jakým jídlem jsme mu udělali radost?
Řízky, svíčková od maminky a roštěnky od babičky.

Kdy se vrátil z ledu nejvíc potlučený?
Nikdy. Měl kliku.

Jaký dárek mu udělal největší radost?
Sportovní náčiní. Puk, hokejka, balon. Kupovat autíčka, to bylo v jeho případě zbytečné.

Chtěli jste mu hokej někdy zakázat?
Nikdy.

Museli jste v jeho pokoji hodně uklízet?
Je bordelář. Takže často.

Čeho se bál?
Vařečky. Nařezáno ale nakonec nikdy nedostal.

Když byl malý, čím jste si přáli, aby jednou byl?
On chtěl být odmalička hokejistou. Takže tím jsme žili, i když byl dobrý student.

Za co jste mu nejvíc vyhubovali?
Děda nadával, když mu na dvoře s bráchou střílel do vrat.

Zkušený reprezentant František Kaberle, obránce Atlanty, (vlevo) se baví se zadákem Jaroslavem Modrým.

Kabina českých hokejistů. Vladimír Růžička (vpravo), asistent trenéra Lenera, uděluje pokyny Františku Kaberlemu (vlevo) a Davidu Výbornému.

Součástí kabiny českých hokejistů je i posilovna a rozcvičovna vybavená rotopedy. Na snímku František Kaberle (vlevo) a Michal Sup.

Hokejisté se připravují trénink reprezentace. Zleva Jaroslav Špaček, František Kaberle a David Výborný.

František Kaberle střílí gól kanadskému brankáři Robertu Luongovi.

Obránce František Kaberle a německý gólman Rober Müller.

Ani Jaromír Jágr (uprostřed před brankou) nemohl dorážet pokus obránce Františka Kaberleho. Robert Müller z Německa pokus vytěsnil do strany.

Útočník Jiří Dopita (vlevo) s obráncem Františkem Kaberlem (uprostřed) brání Marka Reicherta před brankou Romana Čechmánka.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze