Michale, sklidil jste s pečenou kachnou velký úspěch?
Ten nápad vznikl v hlavě Igora Rataje asi před dvěma týdny a všichni kluci se na kachýnku těšili. Jsem rád, že měla ohromný úspěch.
Ke kachně se zelím patří pivo. Porušili jste trochu životosprávu?
Jasně, pár plechovkových piv na to padlo (smích).
Co nyní vede hitparádu dobrot ve slávistické kabině?
Párkrát byl tataráček, ale myslím, že vede sekaná. Samozřejmě z našeho rodinného podniku.
Pamatujete si, jak jste oslavili třeba váš sedmistý zápas v extralize?
Teď jste mě dostal. Ale já si myslím, že se na to nepřišlo a nikdo si na to nevzpomněl.
A jak se to provalilo teď?
Ještě se ptejte. To vy, novináři, za to můžete. Ale ne, vážně - před sezonou jsem si prohlížel hráčskou kartičku a došlo mi, že to budu mít asi pěkně drahý.
Jen se přiznejte, kolik jste Marku Tomicovi do kasičky přispěl?
Já jsem se mu už připomínal (smích), ale on je teď zraněný a má trochu jiné starosti. Však ona na to ještě řeč přijde.
Vzpomenete si ještě na svůj první ligový zápas?
Bylo mi sedmnáct, se Spartou jsme hráli proti Slovanu Bratislava a já dal dokonce gól.
A co tisícovka. Neláká vás?
To je tak daleko, že nevím, co bude. Záleží na okolnostech - jestli mi vydrží zdraví a také jestli o mě ještě bude zájem.
Říkal jste, že každý rok po třicítce je strašně znát. Vy už máte tři přes, co vás trápí?
Musím to zaklepat, ale nic mě nebolí. Jediné, čeho si všímám, je únava. Dříve jsem mnohem rychleji regeneroval.
