Jako střelec, kapitán a hlavní hvězda vede podceňované Calgary za šokujícím úspěchem.
V důležitých chvílích střílí góly. Když je potřeba, srdnatě se popere. Fanoušci ho milují. Je symbolem toho, co reprezentuje celou Kanadu. „Spojeni v rozlišnosti,“ říkají Kanaďané rádi.
Hokejista černé pleti? To také díky Iginlovi už nikoho nezaskočí. Jaromeho otec Adekunle pochází z Nigérie a calgarský hokejista je na svůj původ náležitě hrdý. Jeho vzorem býval Grant Fuhr, slavný černý brankář, se kterým se na sklonku gólmanovy kariéry setkal v jednom týmu.
Nedlouho předtím ale Iginla ani zdaleka neměl nálepku spasitele, tak jako dnes.
Do Calgary se dostal v roce 1995 z Dallasu, výměnou za Joea Nieuwendyka. Pro calgarské příznivce byl Nieuwendykův odchod velká rána.
Flames se kvůli šetření lehce vzdali dalšího z vítězů Stanley Cupu z roku 1989. A Iginla? To nebyla dostačující náhrada. „Jarome Kdo?“ ptal se posměšně v komentáři jeden calgarský deník.
Iginla navíc nepřišel v pravou dobu. Tým se propadal do několikaleté deprese, na mladičkého útočníka byl kladen až příliš velký tlak.
A když se nedařilo, spílalo se právě jemu. „Je líný,“ pronesl třeba o Iginlovi trenér Brian Sutter, bratr současného calgarského kouče.
Nakonec se Iginla prosadil, tak jak většina expertů předpokládala. V roce 2002 byl z celé NHL nejlepší v gólech i v produktivitě, prestižní cenou Lestera Pearsona ho ocenili i hokejisté.
Jenže v uších mu znělo pořád dokola - dokud nevyměníš klub, na jiné než individuální úspěchy zapomeň. Proto jde teď zarputile vpřed. Chce dokázat, že je schopný udělat šampiony i z Flames.
