Jak se šéfuje českým mistrům?
Já se vážně necítím jako nějaký velký šéf. Ani nemusím před zápasem hráče motivovat. A ve finále tuplem. Zvlášť sedmý zápas, to je svatý grál pro každého hokejistu.
Co vás vyneslo na Olymp?
Tým byl skvělý, cítili jsme ohromnou sílu. Věděli jsme, že letos se to sešlo úplně parádně, všechno nám hrálo do karet. A my tušili, že by byla obrovská škoda toho nevyužít. Nepřetavit to ve zlato. Skvělí trenéři, výtečný gólman, výjimečná parta. Neuhrát titul teď, čekali bychom na něj ještě hrozně dlouho.
V sezoně vás nepotkaly žádné výkyvy. I to je mimořádné, že?
V šestém finále s Třincem všichni čekali, že budeme doma slavit, a my dostali 3:6. Ale i po tom zápase jsme věděli, že máme sílu, kterou jsme si budovali celý rok už od letní přípravy. Uvědomovali jsme si, že jsme tři zápasy za sebou neprohráli. To všechno nám dodávalo sebevědomí i do posledního utkání. Věřili jsme si, že to uděláme.
Přitom Třinec měl nabitý kádr.
Soupeře ale poháněl strach z neúspěchu, nás touha vyhrát. A právě ta touha za úspěchem stojí. Chtěli jsme ten pohár přivézt do Litvínova. Fakt to byl speciální rok.
Generace skvělých hráčů to v Litvínově nedokázaly. Je vaše zlatá sezona o to cennější?
V kabině máme vyvěšené soupisky každého litvínovského týmu od počátku klubu. Dennodenně cestou na zimák kolem toho jdeme. A vidíme, za co hrajeme, za co bojujeme. Získali jsme titul pro tohle město i pro všechny chlapy, kteří se to snažili a nepovedlo se jim to. Měli jsme to v zádech a dodávalo nám to sílu.
V minulé sezoně jste se dlouho trápili se záchranou, teď máte titul. Jak k veletoči došlo?
Za dobu, co v Litvínově jsem, jsme většinou hráli o záchranu. Ale už ke konci loňské sezony jsme se zvedli a jen o fous jsme neudělali předkolo play-off. Možná už tehdy se začalo rodit něco většího.
Obrat přišel pod kouči Radimem Rulíkem a Miloslavem Hořavou. V čem je Rulíkovo kouzlo?
On je úplně v tom nejlepším slova smyslu blázen do hokeje. A dokázal pobláznit i nás. Je neuvěřitelné, jak nás burcoval celý rok, celé play-off, celé finále i v posledním zápase.
Jak tedy burcoval v sedmém finále?
Ani nevím, jestli to můžu pouštět ven. Ne, nemůžu, to zůstane uvnitř mančaftu. Ale má na tom obrovský podíl. My všichni budeme vědět, co Radim pro to udělal, jak nás s Mildou Hořákem motivovali a připravovali. Až teď člověk vidí, že oni to celou dobu směřovali do tohohle momentu. Do zlatého momentu.
Co vám problesklo hlavou, když jste jako první zvedl pohár?
Já nevím. Sedmé finále si vůbec nepamatuju. Ani nic potom. To je takový sen, že nevím, kdy se z něj probudím. V mojí hokejové kariéře tohle už asi nic nepřekoná.
