Stihl jste to oslavit?
Byli jsme posedět, ale já byl tak unavenej, že jsem brzo odpadnul. Ani mi nešlo se opít, jak jsem byl zničený. Na oslavu bude ještě čas.
Už máte něco naplánováno?
Chystáme se na Moravu do sklípku. V Lednici ho má brácha od maséra Vlašice, už loni jsme tam byli. Sejde se nás tam tak deset. A pak odjíždím do lázní v Třeboni. Jsem nesmírně rád, že tahle sezona končí. Ohromně se těším na volno.
Tolikrát jste už hrál finále světového šampionátu, poprvé jste ho však prohrál. Hodně mrzutá zkušenost?
Mrzutá? Hlavně jsem rád, že mám medaili. I když je stříbrná a ne zlatá. Ta druhá možnost by byla pochopitelně příjemnější, ale Švédové byli ve finále lepší. Zasloužili si to víc.
To říkáte ale až s odstupem. Jaké to je prožívat švédskou korunovaci přímo na ledě?
Jistě, zakončit turnaj vítězstvím je vždycky lepší. Jenže naše mužstvo jelo do Lotyšska s tím, že když postoupíme ze čtvrtfinále, tak to bude úspěch. Došli jsme až do finále. Podle mě to teda nebylo tak špatné.
Lotyšsko 2006. Co se vám vybaví jako první?
Medaile přece.
V Rize měla stříbrnou hodnotu, v Turíně bronzovou. Co měl tým na mistrovství světa navíc?
Těžko říct. Každopádně nám vyšlo semifinále, ve kterém jsme šťastně porazili Finy. Vyhrát nemusí pokaždé ten lepší. Právě štěstí kolikrát rozhoduje velké zápasy. A na olympiádě se k nám prostě nepřiklonilo.
Takže štěstí? Zvenčí to vypadalo taky na to, že atmosféra týmu v Lotyšsku byla mnohem uvolněnější než na olympiádě.
Víte, v Lotyšsku byl úplně jiný tým. Mladší, neměl tolik zkušeností. Kluci dokázali, že je na čem stavět. Kdepak, český hokej se o svoji budoucnost nemusí obávat. Tohle byl důkaz.
Malinko jste mi utekl z otázky. Prostě se mi zdálo, že fanoušci se s tímhle týmem víc ztotožnili, protože se na první pohled více rval o úspěch.
Já ale myslím, že jsme se na olympiádě taky snažili bojovat. Jenže to nevyšlo. Berte to takhle – my jsme mohli tentokrát v Lotyšsku jen překvapit. Nic se od nás nečekalo. Proto to lidi tak chytlo.
