Panečku, to byla bída. Přesně zápas, po němž si jízliví fanoušci řeknou: z toho bolí oči. Nic pěkného ke koukání středeční duel s Třebíčí nebyl. Odrazil fakt, že do KV Arény přijel průměrný tým první ligy. Dobrá. Jenže Energii musí děsit, že do téhle partie průměrných dokonale zapadla.
Nebyla dominantní, zdaleka nepřipomínala celek ze špičky soutěže. Nebo snad kandidáta na extraligu. Pryč je celek, který prvních dvacet kol doma kosil jednoho soupeře za druhým. Třebíč se přidala do zatím pořád ještě úzké skupinky mužstev, která dokázala ve Varech vyhrát. Nemusela předvést svůj nejlepší výkon sezony.
Karlovy Vary teď navíc hrají čtyřikrát po sobě venku, kde mají velké problémy se sbíráním bodů. Mizerné období. Házet ručník do ringu je předčasné, Energie tak učinit ani nehodlá. „Musíme se nakopnout, holt se třeba v play-off budeme muset porvat s Budějovicema, abychom svého cíle dosáhli,“ říká Sičák.
Je to pro tým zatím největší herní a výsledkový výpadek?
Od zápasu s Českými Budějovicemi nehrajeme, co hrát máme. Teď navíc budeme hrát venkovní zápasy, což bude ještě těžší. Snažíme se kombinovat, i když teď bychom měli hru maximálně zjednodušit. Soupeřům góly i šance sami nabízíme.
Tolik na tým sedla porážka s Českými Budějovicemi?
Ani bych neřekl, spíš na nás trochu sedlo nějaké uspokojení. Do toho nám chybí kluci jako Beránek s Grígerem, kteří jsou vynikající hokejisti a na ledě jsou cítit. Nefunguje nám ani obrana. Musíme to zvednout, nějaký zápas vylehat a ubojovat. Ono se to otočí, je otázka kdy.
A co tým tolik srazilo?
Možná jsme si mysleli, že jsme mistři světa. Do zápasu proti Budějovicím jsme vyhrávali, hráli jsme dobře. Zápas nám nesedl a otočilo se vše na druhou stranu. Někdy hokej je krutý, snažíš se, makáš, ale nejde to. Za poslední čtyři roky to my ve Varech známe nejlíp. (úsměv)
Nakopne tým jenom bojovnost? Urvaný zápas?
Teď potřebujeme vyhrát zápas, který je jako play-off. Nedáš moc gólů, ale málo jich musíš dostat. Čtyři roky jsme v extralize vyhazovali puky a jen bránili, teď furt chceme hrát hezky, hrát přes prostředek hřiště. Musíme hru zjednodušit, neházet puk šestkrát za naši branku...
Ani bída posledních týdnů vás k tomu nepřinutí?
Mám pocit, že i venku si dost věříme. Chceme někoho přehrávat, místo toho, abychom si na soupeřovy chyby počkali. Na nás každý vletí a my neustále hrajeme na puku. Máme pořád mladý tým, kluci si pořádně neuvědomují, že se hokej hraje na obě strany.
Nepomůže tedy série venku?
Horší je, že jsme pořád druzí nebo třetí a na nás se chce každý vytáhnout. V první lize potřebujeme vždy soupeře srazit. Dát dva góly, třetím ho srazit a zápas dohrát. Proti Třebíči jsme třetí gól nedali a o celý zápas přišli.
Takže hrát čtyřikrát venku je teď nevýhoda?
Když se podíváme na naši statistiku, rozhodně je to pro nás nevýhoda. Ale jde o zápas jako každý jiný. Oni jsou domácí, musí se tlačit do nás. My hru musíme změnit a hrát jako soupeři u nás. Nám i trenéři říkají, ať hrajeme víc zezadu. My furt lítáme za pukem. Je třeba dělat lepší rozhodnutí na ledě.
Cítíte tlak na mužstvo?
Osobně žádný necítím. Chci samozřejmě co nejvíc pomoct, ale dneska jeden hráč nic nezmůže. Třebíč byla deset bodů za námi, teď nás stáhla. My potřebujeme bodovat v každém zápase, protože nebodovat tři čtyři utkání, tak jsme v háji. Co jsme si na začátku nahráli, jsme teď ztratili. Začínáme od znova. Zlomíme to. Někdo. Nevím sice kdo, ale někdo to zlomí. (smích)
Hodí se reprezentační pauza?
Přestávky nemám rád, trénuje se dvakrát denně. (úsměv) Nesmí nás zaplavit série tří špatných týdnů. Chceme postoupit. Tak co, v play-off se potkáme s Budějovicema nebo Kladnem a půjdeme ze čtvrtého místa. I oni mají různé výpadky, pořád se dá něco dělat.
Jak teď během přestávky vyčistíte hlavu?
Každý hráč to má individuálně. Když odehraje dva zápasy nanic, opakuje si to během přestávky a tím víc se bude snažit trénovat. Po pauze si stejně bude nejistý. U nás starších hráčů to funguje asi jinak. Za svou kariéru vím, že koukat dozadu nemá cenu. Příště se musíš snažit chybu napravit a nemá smysl se na někoho zlobit.
