„Můj návrat? Prostě paráda. Porazili jsme silný tým, dali jsme 6 gólů, hráli jsme dobře a diváci nás hnali. Myslím, že se dneska všichni bavili,“ usmíval se Kašpar, jenž ve druhé třetině zvyšoval na 3:0. „Za gól jsem taky moc rád. Ta písnička, která tady oslavuje góly, je nejhezčí ze všech extraligových stadionů, moc rád jsem si ji poslechl. Oživily se mi vzpomínky na mládí, když jsem sem chodil na hokej.“
Litvínov i díky vám utnul sérii čtyř porážek, jak to teď vypadá v kabině?
Všichni máme radost, ale musíme vyhrávat dál, pořád bodovat. Samozřejmě výhra s týmem, jako je Liberec, je samozřejmě hrozně cenná.
Jak se zrodil váš bleskový příchod z Komety?
Bavil jsem se s Jirkou Šlégrem (šéfem Litvínova) už před sezonou, tehdy to bohužel ještě nevyšlo. Teď volal Jirka Šlégr Liborovi Zábranskému (šéf Komety), že by o mě měl Litvínov zájem a napodruhé už se to povedlo. Brnu jsem vděčný, že mi dalo po těžkém zranění důvěru, ale uvědomuju si, že to z mé strany nebylo a pořád ještě není ideální, i když se snažím, aby bylo. Možná už nechtěli čekat, a tak se zrodil tento trejd. Byl jsem moc rád, že můžu jít do týmu, kde mě chtějí a ještě k tomu domů.
Oživil jste si spolupráci s někdejším parťákem z Litvínova Jakubem Petružálkem, který se blýskl třemi asistencemi. Jaké to bylo?
Už na tréninku bylo vidět, že to půjde. Víme o sobě, bylo příjemné si s ním zase po takové době zahrát. A samozřejmě i s Jurou Mikúšem, to je také výtečný hráč.
Vypadalo to, že v premiéře chcete strašně uspět, šla z vás energie.
Chtěl jsem hodně a vyšlo to parádně. Ale moc energie jsem neměl, přijel jsem až o půlnoci, moc jsem toho nenaspal ani přes den, měl jsem hodně zařizování. Ale nakonec zvládli jsme to výborně.
Takže vás brněnský „hřích“ z minulého týdne, kdy jste dal gól Litvínovu, je odčiněn?
Snad jo. Bylo to docela vtipné, ale musím říct, že litvínovští kluci si mě za to ani moc nedobírali.
