Jak to s rukou vypadá?
Nic s ní nedělám. Jsem nemobilní při koupání, oblékání, ani cvičit nemůžu, protože sádra mě dost omezuje. Budu ji mít ještě pět neděl.
Můžete si třeba nakrájet jídlo?
Jím lžící a vidličkou pravou rukou. Je to nepříjemné, ale jsou horší věci v životě. Lepší by bylo mít sádru jen na malíčku, ale zase by byla menší šance, že kost sroste správně.
Udržujete se nějak ve formě?
Zatím jsem nic nedělal. Chuť jsem měl, ale ta už přešla. (smích)
Nezatrnulo vám, když se kost pohnula a vy jste musel na operaci?
To ne. Větší panika by vznikla, kdyby se mi to stalo během sezony. Teď v létě to neřeším.
V nemocnici jste strávil dva dny. Vzpomenete si, kdy jste tam předtím ležel naposledy?
V Pittsburghu jsem byl na operaci stehenního svalu, ležel jsem v nemocnici asi týden. Nemusel jsem tam být tak dlouho, ale nic mi nescházelo. I teď jsem mohl jít domů. Ale ruka mě bolela a co bych s tím doma dělal?
Byl jste na tenisovém Rolland Garros. Co vás čeká teď?
Mám docela nabitý program. Jedeme na čtyři dny do Ruska. Pak začíná Wimbledon. Uvidím, jestli pojedu. Potom soustředění v Prostějově. A pokud se něco nehne v NHL, pojedu zpátky do Ruska.
Proč tam jedete teď?
Kvůli reklamě. Ale ne natáčet.
I o prázdninách hodně cestujete. Baví vás to i po sezoně plné přeletů?
Snažím se jakýkoli den maximálně využít a dělat věci, které mám rád a které chci dělat. Snažím se žít, jako by to byl můj poslední den. Na budoucnost moc nemyslím. Volno i hokej si užívám víc než dřív.
Zmínil jste NHL. Jak na vás působí vývoj jednání, který se teď zdá nadějný?
Říká se spousta věcí, jenže to bylo i před rokem. Zprávy se ze dne na den mění.
Co říkáte na podmínky, které se objevují ve zprávách?
Já je neznám. A co si představíte pod čísly, když neznáte detaily? To bych musel být na jednáních.
Dneska jste jedno setkání prožil, přijel za vámi herec Petr Haničinec.
Doufám, že jsem mu udělal radost. Četl jsem, že mě obdivuje a chodí do Kladna na hokej, což mi udělalo velkou radost.
