"Přišel jsem se podívat na kluky. S panem Hadamczikem (trenér a generální manažer Vítkovic) jsem domluvený do konce srpna a pak uvidíme, jak to půjde dál," řekl čtyřicetiletý Rostislav Haas.
A tušíte aspoň, zda budete ve Vítkovicích pokračovat?
Ne. Sám nevím, nechám se překvapit.
Ale s vítkovickými gólmany jste spolupracoval už před minulou sezonou. Je to tak?
Je, ale to jsem se tu byl jen tak kouknout. Teď už jsem tady jako trenér a chtěl bych se tomu věnovat. Ať už ve Vítkovicích nebo někde jinde. To už je mi jedno. Chtěl bych být trenérem brankářů.
V jakém stavu je váš současný pracovní materiál, tedy vítkovičtí brankáři? Určitě jste vminulé sezoně zaregistroval vzestup Jakuba Štěpánka.
To určitě. Bylo to obdivuhodné. Ti kluci mají obrovský potenciál, můžou se zlepšovat. Hlavně v bruslení, protože v celém světě je trend úplně jiný než v Česku.
Co dělají čeští brankáři špatně?
Tady se strašně zaspalo v práci s gólmany. Čeští brankáři jsou ve světě bráni jako stojící gólmani. Nebruslí v brankovišti. Pokud si někdo myslí, že máme nějakou českou brankářskou školu, tak už dvacet let spí. To už dávno neexistuje.
Takže to chcete ve Vítkovicích napravit?
Jak říkám, nevím, jestli ve Vítkovicích. Nechám se překvapit. Ale to pro mě není až tak důležité. Pro mě je důležité, abych měl kluky, kteří chtějí pracovat, kteří se chtějí zlepšovat. Třeba právě Kuba Štěpánek, ten má velký potenciál, může chytat za národní tým, může se dostat do Kanady. Ale když tam přijde český kluk s tímhle bruslením, tak ho okamžitě pošlou zpátky. Tohle je předpotopní bruslení. Ti kluci za to samozřejmě nemůžou. Spíš by se nad tím měli zamyslet ti, kteří by se tomu měli věnovat. A to není míněno proti klasickým trenérům, protože o tom taky toho moc nevědí. Ale jestliže jsou nějací trenéři brankářů, ti by se tím měli zabývat. Ti by měli v prvé řadě letět za moře a podívat se tam. Nebo do Finska. Finové mají osm gólmanů v NHL. Finská škola je v současnosti úplně někde jinde než česká.
A s vaším aktivním chytáním je už definitivně konec?
Ano. Skončil jsem týden předtím, než jsem šel s Vítkovicemi poprvé na led. No, říkám definitivně, ale je to tak, že si Augsburg pořád nechal moji licenci pro DEL (nejvyšší německá hokejová soutěž). Kdyby se jim zranili brankáři, že bych mohl zaskočit. Ale já s tím moc nepočítám. Neumím si představit, že by se někdo zranil v prosinci a já bych po půl roce nechytání tam někde skočil a měl chytat třeba proti Düsseldorfu. To bych se asi nestačil divit.
Ale v brance jste vydržel docela dlouho.
To jo, aniž bych čekal. Ale byl to můj cíl, chytat do čtyřiceti, a ten jsem si splnil. Teď se mi naskytla tahle možnost. Domluvil jsem se s jednou kanadsko-americkou firmou. Co se týče brankářské výuky, zastupuju ji v Česku, Slovensku a Polsku. Dostávám veškeré know-how z Kanady. Zakladatel té firmy je trenér brankářů Vancouver Canucks Ian Clark a myslím, že informace mám dobré. Teď už záleží na mě a na těch klucích, co chtějí. Nemůžu předělávat třicetiletého chlapa, který tomu nebude věřit a nebude chtít. Můžu pomoct někomu zlepšit se jen tehdy, když bude on sám chtít.
Štěpánek si postěžoval, že mu trenér brankářů chybí. Teď je asi rád, že jste tu.
Řeknu to takhle. Chytal jsem do svých čtyřiceti let a posledních dvacet let jsem žádného trenéra brankářů neměl. Já vím, jaké to je. S nikým se nemůžete pobavit. Trenér řekne, že brankář dostal gól od modré čáry a že je to jeho chyba. Nikoho už potom nezajímá, co to bylo za situaci, nikdo to s ním nerozebere. Hokej je sice kolektivní sport, ale gólman je individualita. Mělo by se k němu přistupovat jinak než k ostatním hráčům. Není tak jednoduché puk chytit, jednodušší je ho vystřelit.
Pořád trénujete naplno. Štěpánek přiznal, že vám kolikrát stěží stačí. Jak to děláte?
Když jsem šel chytat do Německa, začal mě zajímat trénink, životospráva. Shromažďoval jsem si literaturu a musím říct, že na každém zranění, které jsem měl, a neměl jsem jich mnoho, jsem se poučil. Setkal jsem se lidmi, kteří mě naučili něco nového, a já jsem to chtěl vždycky vyzkoušet.
Na ledě chodíte i teď jako kouč do rozkleků. Ale bez chráničů. Nevadí vám to?
Ne. Kdyby přišel kanadský trenér brankářů s chrániči na led, tak si budou z něj všichni dělat srandu. Ale možná je to tím, že už mám kolena stářím necitlivá.
