Při zápasech českého týmu byla v televizi skoro tak často jako její přítel. Inna Puhajková, sympatická partnerka Jaromíra Jágra, v rozhovoru pro MF DNES přiznala: "Podvědomě jsem si říkala, že bych se měla krotit. Jenže ty zápasy mě úplně vcucly, a tak emoce musely jít ven."
Na tribuně pravidelně sedávala vedle Terezy Klepišové a taky vedle exotické přítelkyně Martina Růžičky, Leny-Charlotte. Toto trio dorazilo už během základní skupiny a v Německu vydrželo do včerejšího finále.
"Taky jsem si musela v neděli od Terezy půjčit ponožky, na poslední den jsem už neměla čistý pár," říkala Puhajková s úsměvem.
Jako byste nevěřila, že tady budete fandit tak dlouho.
Je pravda, že jsme si nebalily kufry s tím, že sem jedeme na deset dní. I proto jsme musely dokupovat ponožky či trička, abychom pořád nechodily v jedněch.
Jaké to vlastně je, být hvězdou televizních záběrů i záběrů, které se vysílají přímo v aréně?
Já o tom vůbec nevím. Chodí mi esemesky, lidi volají, že mě viděli v televizi. Samozřejmě si občas všimnu zdejší kostky, ale to jsou záběry, kdy dáme gól – a to jsem v takové euforii, že to vůbec nestačím vnímat. To se prostě radujete, skáčete, plácáte si s okolím a vůbec nesledujete,
že jste na kostce.
Jaromír Jágr s přítelkyní Innou Puhajkovou
Jste taková i v sezoně?
To je o něco slabší. Tohle mistrovství je ale největší úspěch, u kterého jsem od dob, co s Jardou jsme spolu. Zatím jsme prožívali spíše nepovedené sezony, kdy se nepostoupilo v play-off, nevyšlo to na olympiádě ani loni ve Švýcarsku. O to víc prožívám, že jsme se dostali do finále. Ale hodně emotivní jsem i v sezoně. Třeba v Rusku manželky sotva zatleskají, přitom já jsem zvyklá z New Yorku stát, tleskat, vyskočit při gólu. První zápas v Rusku jsem si tak připadala jako nějaký vyvrhel, co nepatří na stadion. Chtělo se mi pořád skákat.
Jste hodně pyšná, když přítel vjede na led a publikum bouří?
Jsem. Ale abych pravdu řekla, tak je to na mistrovství světa jiné než v klubu. Tam se soustředím jen na něj, tady v Německu je mi jedno, kdo ten gól dá. Mně ani nevadí, že Jarda branky nedává, já jsem šťastná, že se postupuje a vítězí.
Jak často se vídáte?
Párkrát. Minutku po zápase nebo jsme se za kluky stavily večer na recepci v hotelu. Je to ale otázka pár minut.
A probíráte spolu hokej?
Teď ne. Ono ani není co rozebírat, protože když se vyhrává, tak si užíváme radost a není důvod se v něčem šťourat. Spíš v sezoně rozebíráme prohraná utkání a to, co v nich mohlo a mělo být jinak. Musím přiznat, že se o hokeji bavíme víc, než když jsme spolu začali chodit. To jsem hokeji vůbec nerozuměla. Teda – ani teď nejsem expert, ale získala jsem rozhled.
Mimochodem, všiml si Jaromír ze střídačky, jak často jste na kostce?
Tak na to jsem se neptala. Ale třeba v sobotu proti Švédsku mě zabrali ve chvíli, kdy mi to moc příjemné nebylo. Prohrávalo se a člověk by nejraději zalezl do kouta, jenže najednou se na vás všichni dívají. Ovšem nakonec to dobře dopadlo a za ty nervy i hlasivky to stálo.
Inna Puhajková a Jaromír Jágr
Možná je dobře, že Jaromír nepostřehl situaci, kdy jste se na kostce objevila vy a zároveň výzva k polibku – a hned jste měla vedle jednoho nápadníka...
To bylo výborné. Tam se na mě vrhl nějaký pán a já jsem málem nezareagovala. Naštěstí jsem dala pusu Tereze Klepišové vedle a bylo vyhráno.
Řekněte, jak jste reagovala na Jaromírovu kritiku, když se opřel do hráčů z NHL, že nepřijeli na MS?
Byla jsem ráda. Pořád si o tom každý šuškal, byl to názor 90 procent lidí v Česku. Konečně to někdo řekl nahlas a byla jsem hrdá, že to byl zrovna Jarda. Samozřejmě nemůžeme házet všechny hráče do jednoho pytle, ale ať si každý hrábne do svědomí. Je spousta hokejistů, kteří přijet mohli, prostě se jim nechtělo a hledali malicherné výmluvy. Jsem ráda, že projevil emoce, protože on bývá spíš takový diplomat. Nepouští se moc do velkých věcí, protože to nemá zapotřebí, ale teď už to prostě nevydržel.
VIDEO: Zlatí hokejisté se vrátili domů:Podívejte se na videoreportáž z ruzyňského letiště |
Udělal to třeba i proto, že ho hodně trápí neúspěch? A jak se vyrovnává s porážkami?
Například do olympiády toho dal strašně moc, ať fyzicky či psychicky. A když se neuspělo, prožil si velké zklamání, chyběla mu pak i větší motivace, když se musel vrátit do Ruska hrát play-off. Víte, moc jsem si přála, aby sem do Německa jel, aby se mu tady povedl nějaký úspěch. Letos měl za sebou dvě velké porážky, olympiádu a Omsk, a tak jsem chtěla, aby se to tady otočilo. Doufala jsem ve třetí místo a ani jsem se nestačila otočit a jsme ve finále.
Říká se, že muž je hlavou rodiny, ale žena je krkem, co s ní otáčí. Jak moc otáčíte Jaromírovou hlavou?
Co se týče hokejových rozhodnutí, tak ta nechávám na něm. Samozřejmě lehce projevím svůj názor, ale nesnažím se tou hlavou otočit, protože Jarda musí sám vědět, kde je mu dobře. Já potřebuji, aby on byl šťastný, pak totiž budu šťastná i já. Samozřejmě bych si přála být raději v New Yorku než v Omsku, ale co mi to bude platné, když tam budu spokojená já a on se bude trápit.
