Auto zastaví na křižovatce na červenou, Jágr náhle bez varování otevře dveře a vyskočí. Překročí bariéru odhrnutého sněhu a uhání k nedaleké restauraci McDonald's.
„Páni, já mám hlad! Od rána jsem nic nejedl,“ lamentoval předtím celou cestu z tréninkové haly. „Měli jsme poradu a mně celou dobu strašně kručelo v břiše.“ Jágr vystojí frontu, objedná si menu, načež se s plnou náručí papírových pytlíků vrací do mercedesu, zaparkovaného u chodníku opodál.
Za chvíli je z nejhoršího venku.
Po bleskovém přestupu z Washingtonu do New Yorku musel opustit svůj zaběhnutý režim a vydatnou stravy maminky Anny. „Však mám teď jen necelých sto kilo,“ tvrdí. „Ale ono to naběhne.“
Přespává v centru, v přepychovém hotelu Southgate Tower. První měsíc po výměně mu ubytování platí klub. Za tu dobu to dělá 15 tisíc dolarů, tedy asi 400 tisíc korun.
Srdce New Yorku, to věru není levný kraj. Za denní parkovné dáte v přepočtu 1300 korun.
Den po výměně přivezl Václav Bartoš z Washingtonu hokejistovi vůz a potřebné oblečení. Na čas zůstane, aby mu dělal společnost. „Neboj se, Venco! Střihni to tam,“ kibicuje Jágr často, když je třeba přejet do jiného pruhu.
„Ty seš chytrej,“ broukne Bartoš, který kdysi býval příteli tak podobný, že si je pletla i máma Jágrová.
Pánové se pomalu učí způsob, jak se dopravit z hotelu do tréninkové haly a zpátky. Právě chvátají na akupunkturu, pomáhá jim navigační systém zabudovaný v palubní desce. Zadáte cílovou adresu a pak už jenom posloucháte.
„Na příští odbočce zahněte doleva,“ hlásí chytrý přístroj a ukazuje vzdálenost ke změně směru.
Vzápětí však Jágr s Bartošem poznávají, že jsou navedeni na objížďku. Díky ní se sice vyhnou mýtnému ve výši dvou dolarů, ale zato uváznou v nemilé zácpě. Chvíli se špičkují, pak si z legrace plácnou dlaněmi, že ušetřili tolik peněz.
Jágr si prohlíží levou ruku, jež připomíná zmrzačeného veterána z třicetileté války. Tak je potlučená „sekerami“ od soupeřů. Na palci se teprve klube zmačkaný zárodek nehtu. Malíček je úplně křivý.
„Kvůli tomu malíčku jsem devět zápasů neudělal bod!“ tvrdí Jágr. „Byl zlomený a špatně srostl. Nikdy se to nespraví. Stačilo o něco jen zavadit a ohnul se. Strašně to bolelo.“
Také palec stihla po zásahu soupeře fraktura. Prst vypadá rovně, jen ten nehet chybí. „Bez něj se nedá skoro nic dělat,“ říká hráč. „Ani tkaničku si pořádně nezavážete! Netušil jsem, jak je důležitý!“
Mercedes sviští na jih podél částečně zamrzlé řeky Hudson. Kry a sněhové závěje na ní připomínají polární oblast. „Příště jedu na trénink lodí,“ umiňuje si v žertu Jágr.
Rozhovor s Jaromírem Jágrem čtěte ZDE
