"Bubál, jak mu v Brně říkají, má vyvinutý cit pro správnou orientaci a hlavně záviděníhodné nervy. Ani v nejvypjatějších okamžicích se neunáhlí, vždy nejdřív počká, co udělá brankář, a potom za ním lehce rozvlní síťku," píše ve své knize legendární slovenský hokejista Jozef Golonka o svém velkém soupeři Vlastimilu Bubníkovi.
Jen ve zkratce popsal hokejovou genialitu útočníka, který v 50. a 60. letech deptal všechny obránce. Jen ti v Rudé hvězdě Brno, později ZKL, věděli, že když rozehrají puk do mezery, nabruslí si pro něj "Bubál" a rozjede nebezpečný útok.
Kanonýr, jehož na stadionu za Lužánkami milovali, v pátek oslaví 80. narozeniny. I když... "Nijak je slavit nebude. Pozvala jsem akorát na pátek rodinu," říká manželka Hana Bubníková. "Ale jestli přijdou nějací gratulanti, bude je muset přijmout."
Tím si může být nejlepší hokejista v historii Brna jistý. Jedním z nich bude v neděli fotbalista Josef Masopust, který jubileum oslavil jen pár týdnů před ním.
Po jeho boku vykopal Bubník nejen stříbro na prvním fotbalovém mistrovství Evropy v roce 1960, ale i postup na mistrovství světa v Chile o dva roky později. "Jenže tam ho nepustili kvůli maturitě. Původně byl zahradnický učeň, pak si při zaměstnání dodělával ekonomku, takže prošvihl stříbro," vypráví manželka účastníka čtyř zimních olympiád a úžasného fotbalovo-hokejového "obojživelníka".
Vlastimil Bubník
Zástup gratulantů asi bude delší. "S bývalými spoluhráči už se nevídá, má rád svůj klid. Když jsme ho však s dcerou donutily jít na ples olympioniků, tak byli rádi, že ho zase viděli," říká jeho paní.
Spoluhráčů měl spoustu. Od osmnácti let hrál ligu za Královo Pole, v roce 1953 přešel do nově vzniknuvší Rudé hvězdy a získal s ní 11 titulů. Tady se potkal s Bronislavem Dandou, svým dvorním nahrávačem.
"Bubník, Danda na led, chceme vidět balet," vyvolávali je fanoušci. Dodnes je tato dvojice symbolem Komety, dohromady za ni nastřílela přes 370 ligových gólů, přestože se tehdy hrálo pouhých 22 a později 32 utkání za sezonu.
Když Bubník skončil s hraním, odešel trénovat do slovinské Jesenice a dvakrát s ní vyhrál mistrovství Jugoslávie. "Vyžádal si tam Broňka k mládeži. Teď už se nestýkají, já ho viděla jen párkrát. Byl to takový Vlastův tichý společník," vzpomíná manželka.
Jednou na turnaji v Českých Budějovicích ho požádala, aby ji představil trenérovi Sovětů Anatoliji Tarasovovi. "Tvoje žena? Jejej. Vodka, ženy a až pak hokej," vzpomíná na trenérova slova o Bubníkovi.
Jenže pozor. Její muž byl nejen dokonalým hokejistou, ale i fotbalistou. Dlouhá léta kopal za brněnskou Rudou hvězdu, než se svazovým funkcionářům znelíbilo, že oba sporty střídá.
"Hrál skvěle hlavou a uměl nádherné nůžky. Měl krásnou vypracovanou postavu," připomíná Bubníková. Dnes žijí spokojeně v rodinném domku v Brně a mají jednu dospělou dceru, která mimochodem pečuje o kondici současných hráčů Komety.
