Českou extraligu okusil v Kladně, jehož je odchovancem.
Hrával s Patrikem Eliášem, Tomášem Vokounem, s Markem Židlickým. S ním se, stejně jako s Petrem Tenkrátem, setkal i na šampionátu v Rusku.
V roce 1997 ale odešel do Německa a začal psát novou životní kapitolu. "Měl jsem k tomu své důvody. Mně se o nich nechce mluvit, ale svoji roli v tom sehrála závist mezi lidmi," naznačuje.
Další důvody byly ryze sportovní. "Hrál jsem tenkrát v Brně druhou ligu pod panem Fraňkem. Naskytla se mi možnost odejít s ním do Opavy. Ale zvolil jsem si lehčí cestu, nižší soutěž v Německu. Když se potom stal manažerem Jirka Lála, začal mít klub velké ambice. Bylo to v pohodě," říká.
S rodinou se v Regensburgu usadil. "Pro moje děti už je mateřštinou němčina," přiznává.
Když dostal německé občanství, vytáhl si ho i z druhé ligy reprezentační trenér Uwe Krupp. Ančička pomohl Německu před rokem ve Francii k postupu do elitní skupiny mistrovství světa. A rozhodl se Regensburg opustit.
"Tam to na postup do nejvyšší soutěže nevypadalo. Nabídky jsem měl i předtím, ale teď byla šance reprezentovat Německo na mistrovství světa. A to byl vždycky můj klukovský sen," vypráví dobrou češtinou, ale už s patrným německým akcentem.
Martin Ančička odešel do Mannheimu a hned oslavil německý titul. A dostal se i na mistrovství světa. "Je to parádní turnaj. Hraje na něm řada skvělých hráčů. Vždyť v NHL zůstalo ve hře pár klubů a ostatní jsou tady. Je to obrovská zkušenost," libuje si.
A nemrzí ho, že má místo českého znaku na hrudi německou orlici? "Ta to neberu. Je ale fakt, že řada kluků, kteří byli před pár lety na stejné nebo nižší úrovni než já, teď reprezentuje," říká.
Na zápas proti Česku se ohromě těší. I proto, že tým může být v pohodě. Do Ruska přijel s cílem udržet se v elitní skupině mistrovství světa a to výhrou proti Norsku splnil. Vše ostatní už by bylo příjemným bonusem navíc.
"Spoustu českých kluků znám odmala. Buď jsme hráli spolu, nebo jsme proti sobě nastupovali. Bude to zážitek," říká. A komu bude fandit jeho rodina? Česku, nebo Německu? "Samozřejmě mně," pousmál se blonďatý sympaťák.
