"Ale nějaké v nás ještě pořád zbyly. Zvlášť nám mladším, když většinu sezony odtáhli starší hráči," tvrdil odhodlaně po středečním tréninku v Sazka Areně.
Příprava na vysočanském ledě nebyla zrovna ostrá. "Dali jsme si s kluky bago, zlehka jsme potrénovali zakončení a blafáky," přikývl Klepiš. V play-off byl na nájezdy machr, jenže při tréninku si se spoluhráčem Hronkem neví rady. A nešlo to ani tentokrát.
Tým si zvykl na obědy v restauraci naproti moderní hale. Ve svředu se však vypravil na jídlo do Edenu, odkud kolem druhé hodiny vyjel do Zlína. Na tři sta kilometrů dlouhou cestu. "Je to otravné putování. My mladí navíc sedíme po dvou. Ale co bychom neudělali pro vítězství," řekl.
Mladý hokejista v úspěch opravdu věří. "My jsme byli v současné situaci Zlína loni, při finále s Pardubicemi. Také jsme vedli 3:1 a oni pak stačili vyrovnat. I proto říkám: je to teprve 1:3. Nic není ztraceno," ujišťoval.
V semifinále se Klepišovi dařilo, v zápasech se Spartou si vybudoval pověst chladnokrevného frajera. Avšak jeho dosavadní finálová vystoupení už tak parádní nejsou.
"Nevím, čím to je. Ani v jednom finále jsem se zatím necítil dobře. Puk mi teď zkrátka nějak nesedí na hokejce, nejde to. Možná je to tou únavou," smutnil. Věří, že smůlu utne. Třeba při své specialitě - při precizním nájezdu. Zlín přece nemá v brance Hronka...
