Už jste to stačil nějak oslavit?
Kdepak. Vůbec ne.
A jaká byla reakce spoluhráčů ze Slavie?
Říkali, že to budu mít drahý. Že budu muset něco zaplatit do kasy.
Už víte kolik?
Zatím ne. Ale oni mi to spočítaj... (smích)
Do reprezentace jste měl už jednou blízko. Mrzelo vás, že to tenkrát nevyšlo?
Ani ne. Vzal jsem to jako realitu. Existuje zkrátka pravidlo, které nedovoluje nominovat víc jak tři hráče z jednoho týmu. A ze Slavie tam tři byli... Nedalo se nic dělat.
Berete pozvánku do národního mužstva jako vrchol kariéry?
(dlouho přemýšlí) Úplně vrchol ne, ale jeden z vrcholů ano. Se Slavií jsem vyhrál titul, to se také může brát jako hodně velký úspěch.
Zhruba před dvěma lety vás trenér Růžička zařadil do první formace. Hrál jste s Pálffym, teď hrajete s Beránkem. Cítíte, že jste šel od té doby výkonnostně nahoru?
Určitě. Od těch kluků se člověk strašně naučí. Hrozně mi to pomohlo. Hokej je s takovými hráči jiný.
Je vám pětadvacet, jaké jsou vůbec vaše cíle?
(přemýšlí) Jejdamane. Takhle vůbec nepřemýšlím. Jsem ve Slavii spokojený, dál nic neřeším.
Slavii se ale v přípravných zápasech moc nedaří.
Výsledky sice nejsou takové, jaké bychom si představovali, ale zase se z toho nemůže dělat žádnou vědu. Je to přece jenom příprava.
Reprezentace má sraz v neděli. Stihnete dorazit?
Přijedu asi později, protože máme se Slavií turnaj v Norimberku. Vracíme se v neděli pozdě večer, takže do Liberce vyrazíme s Tomášem Žižkou až v pondělí.
