"Vyžívá se v tom, jakmile cítí šanci někoho srazit, jde do toho na sto procent. A pořád má obrovskou sílu." "Tvrdé střety hokej krášlí," tvrdí Stevens na internetových stránkách nhl.com. "V posledních letech s příchodem šikovných Evropanů tohle umění odumírá. Fanoušci přitom srážky milují."
V loňském tažení New Jersey za pohárem byl oporou obrany, vždy hlídal největší hvězdy soupeře a přesvědčivě získal cenu Conna Smythe pro nejužitečnějšího hráče play off. Letos takovou formu nemá, ve finálové sérii mu rychlonozí hráči Colorada několikrát ujeli, v prvním zápase ho šikovnou fintou vyškolil útočník Joe Sakic.
"Přece jen je na něm vidět, že stárne, je trochu pomalejší než dřív," všiml si Dvořák.
Možná mu už v závěru sezony docházejí síly, základní část odehrál výborně. Skončil ji se čtyřiceti plusovými body za účast na ledě při vstřelených a obdržených gólech a spolu s Rayem Bourquem a Nicklasem Lidströmem byl nominován na Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL.
"Už toho tolik nenabruslí, ale nahrazuje to výbornou poziční hrou," říká Dvořák. "Pořád ví, kam si má najet, aby vás trefil." Stevensův přínos pro tým ale nekončí na ledě. Když se labilní útočník Jason Arnott kdysi trápil po svém přestupu do New Jersey, vzal ho Stevens k sobě do rodiny a pomohl mu dostat se do pohody. Jako správný kapitán. Vždy dře naplno, jde hráčům příkladem. Taková osobnost je v bitvách o proslulý pohár k nezaplacení.
