Ač jsou na MS pořád favorizovanější celky (Kanada, Rusko, Finsko), i přísní bookmakeři považují číselně za „jisté“, že se Češi probijí do semifinále.
A třeba norský kouč Roy Johansen tvrdí: „Tento český tým klidně může mistrovství vyhrát.“
Zůstaneme-li u čísel, celek s Jarůškem, Kousalem či Zohornou (pro většinu národa stále „bezejmennými“) má po včerejšku jen o bod méně než ten s Jágrem a Voráčkem loni po celé skupině. A zcela upřímně: hraje mnohem lepší hokej než loni. Vlastně takhle skvěle reprezentace dobrých pět let nehrála.
Během týdne prošel „nároďák“ těžko uvěřitelnou metamorfózou, ať herní, či tou, jak jej vnímá český lid.
Co za ní vězí? Je tu soudržnost, duch i vnitřní síla, což jsou všechno lehce abstraktní věci, které tak nějak přicházejí samy, aniž by k nim mohli trenéři tým cíleně nasměrovat. Je tu však i kázeň, taktika či bojovnost, které už ovlivnit lze.
A byť kouč Vůjtek i jeho odborný štáb přiznávají, že původně počítali až s deseti hráči z NHL, zatímco teď mají tři, ze zapeklité situace se svou chytrostí a zkušeností dostali.
Sestavili tým, kterému věří, napumpovali ho zdravým sebevědomím, a on zároveň věří jim. Jde za jejich příkazy, což je u mančaftu s 13 nováčky na MS očekávaným krokem. Mnohem důležitější je fakt, že hráči pochopili a přijali své role.
Důkaz? Stojí přede mnou brankář Machovský, který asi celý turnaj prosedí na tribuně, přesto říká: „Je pocta být tady. Lidi by zabíjeli, aby se sem dostali jako třetí brankář.“
Jiní mluví o splněném klukovském snu, touze stát před davy na Staroměstském náměstí, což kdysi obdivovali u úspěšných předchůdců. Před týdnem to znělo z úst Michala Jordána jako pošetilý sen, v pátek však bek po zápase znovu přidal na Twitter vítězný vzkaz: U nás dobrý a vy? Jedeme dál.
Ano, hráči, z nichž mnozí do Ruska odletěli jen díky nezájmu ze zámoří, mají v sobě zakořeněnou pokoru. Klidně teď mohli ležet u moře či spíš by byli na startu letní přípravy svých klubů. I proto nemluví vzletně, slov o medaili už se nedočkáte.
„Od lidí z okolí jsem slyšel, že půjdu do branky. Nikdo gólmanům nevěřil. Nikdo nevěřil týmu. A nás to namotivovalo. Nikdo nemá roli superhvězdy, která bude hrát 25 minut za zápas. Tým pracuje jako celek a jako celek taky vyhrává,“ říká Matěj Machovský.
Tahle pokora, entuziasmus i nesporný hokejový um ve spojení s plněním příkazů od koučů, z nichž každý hlídá jinou herní složku, jsou těmi příčinami, že celek klape a neohroženě kráčí dál. A zůstane-li jeho mysl neposkvrněna, pak se i přes sílu Kanady či Ruska mohou slova norského trenéra naplnit.
