„Rozhodl jsem se skončit. Vždy mi záleželo na fanoušcích. Nechtěl jsem, aby říkali: Tomu Frantovi to už nejde. Nechtěl jsem, aby novináři psali, že jsem pomalej. A myslím, že ta chvíle už přišla,“ prohlásil.
Přitom v pondělí ještě jednal o možném angažmá se Spartou. „Mé rozhodnutí nemělo se sparťanskou nabídkou nic společného. Umožnili mi hrát, o peníze nešlo. Ale už nemám sílu ani takovou chuť se prát s formou,“ řekl smířeně.
Se sparťanským vedením, které mu před dvěma roky vyčítalo odchod do Slavie, se Kučera smířil. „Docela mě to jeho rozhodnutí mrzí. Je zpátky ve sparťanské rodině, dostal lístky,“ řekl šéf Sparty Luboš Koželuh.
Přestože učinil závažné rozhodnutí, je v pohodě. „Cítím úlevu, že jsem se rozhodl,“ řekl.
Přestože patřil k uznávaným obráncům a je jedním ze symbolů zlaté generace hokejistů, neplánuje oficiální akci, na níž by se rozloučil. Tu třeba uspořádal Vladimír Růžička. „Sám nic dělat nebudu,“ tvrdí Kučera. Plánuje jenom akci s bývalými spoluhráči. „Během reprezentační pauzy zajdu se slávisty do hospody,“ prozradil.
Přestože má rázem spoustu volného času, netrápí se tím, že by nevěděl, jak ho využít. „V Letňanech provozujeme s bráchou halu, je tam dost práce. Povedu Letce, naše nejmladší hokejisty a na Spartě se budu věnovat synovi, který hraje za třetí třídu. A hokej? Každé úterý a čtvrtek hraju v Letňanech s kamarády,“ usmál se.
František Kučera měl v minulých sezonách vleklé zdravotní potíže a přestože je momentálně fit, jeho rozhodnutí zřejmě potíže s kolenem a ramenem uspíšily. Ve Slavii odehrál za dvě sezony jenom 77 zápasů.
Do české extraligy naskočil František Kučera v sezoně 1985/86 v dresu Sparty. Po vojně v Jihlavě odešel v roce 1990 do zámoří. Draftovaly „Jestřábi“ z Chicaga. V zámořské soutěži vystřídal sedm klubů. Kromě Chicaga hrál v Hartfordu, Vancouveru, Philadelphii, Columbusu, Pittsburghu a Washingtonu. S reprezentací slavil triumf v Naganu, zlato vybojoval i na šampionátech v Norsku 1999 a v Petrohradu 2000. Tam patřil spolu s Michalem Sýkorou ke klíčovým obráncům týmu.
