Asi jste si hodně věřil, když jste jel jako třetí a poslední.
Ale ne. Měl jsem jet druhý, jenže Roman Tomas najednou skočil na led. Říkám mu: Teď jedu já. Ale on ne, tak jsem si počkal. Ovšem tím mi pomohl.
Pomohl? Jak?
Chtěl jsem dělat kličku jako on, jenže jsem viděl, že ho Lašák skvěle vybruslil. A tak jsem se raději rozhodl pro střelu. Vyšla. Po dlouhé době.
Kromě vás a Tomase šel na nájezd překvapivě ještě junior Kovář.
Je to mladej kluk, ale provedl to skvěle. Už ho měl položeného, pak ale jen těsně nedal. Věřím, že dá příště.
Na nájezdy ale málem nemuselo dojít, vždyť v prodloužení daly Pardubice gól, který sudí nejdřív uznal, teprve po poradě s kolegou u videa odvolal.
Koukal jsem na to ze střídačky. Před našim gólmanem bylo pět šest hráčů, kteří ho s pukem zatlačili za branku. To nemohlo platit. I proto jsem byl docela v klidu.
Pardubice vás zpočátku přehrávaly, vy jako byste začali až později. Čím to?
Máme za sebou těžkou sérii s Třincem (Plzeň hrála předkolo), možná jsme byli zatavení. Ale naštěstí to dlouho bylo jen 1:0 a my věděli, že na vyrovnání je čas. Povedlo se. Dobře jsme bránili, protože to je v play-off základ, nejde nijak zběsile útočit. A v prodloužení už to bylo vabank. Snad vítězství zítra potvrdíme.
