"Posledně jsem měl výstup s boleslavským Schnabelem. Já ho dohrál a myslím, že čistě. Po odpískání přijel a chtěl to řešit. Padala ostrá slova," líčil žhavý konflikt.
Boleslavského hromotluka se nebál, taky si řekl své. Věděl, že kdyby ukázal strach, soupeř by si na něj vyskakoval víc a víc.
Ústí ztrácí 0:2 na zápasy a Havlíček velí: "Musíme se víc tlačit do branky, vytvářet si víc šancí z mezičárek (mezikruží). Pak můžeme doma dvakrát vyhrát." Rodák z Varnsdorfu začínal bruslit ve třech letech na nezastřešeném stadionu, přes Rumburk a Českou Lípu se dostal v 5. třídě do Kladna.
Tam válel do loňska, po vyvedené sezoně se ale nedohodl na smlouvě. "Ozval se mi Vláďa Evan z Ústí a domluvili jsme se." Původní plán startů za juniory se nečekaně rozšířil i o pozvánku do áčka: 29 utkání, 8 bodů (2+6), k tomu 9 zápasů v play-off a teď dva v baráži. "Já ani nepočítal, že bych za áčko nastupoval. A hned v prvním zápase jsem dal gól Vrchlabí."
V juniorech sbíral v průměru dva body za zápas. A pro trenéra Hořavu je tak ceněným hráčem, že ho klub kvůli baráži odmítl uvolnit na mistrovství světa osmnáctiletých v zámoří. "Nedá se nic dělat," pokrčil rameny student Střední školy služeb a cestovního ruchu ve Varnsdorfu.
Místo letu do USA se tak dál s ústeckými spoluhráči neholí. "Ale moc mi to neroste. Vypadám, jako když mám na bradě chlupy," chechtá se nadějný centr. Jako bažant plní tradiční povinnosti. "Nosím puky, po zápase i věci do autobusu." Baráž je pro něj nová zkušenost. "Hrát před tolika lidmi a tak důležité zápasy, to je paráda. Na začátku mi srdce buší víc, brzy ale nervozita opadne," přiznává Havlíček.
V Ústí vzhlíží k Čalounovi nebo Pazourkovi. "Jsou to hvězdy, ke kterým musí být trošku úcta. Ale všem jsem hned tykal, v hokejovém světě se moc nevyká." Úspěchy s ním prožívá rodina. "Jsou na mě pyšní, hlavně máma. A od kamarádů mi chodí hezké zprávy."
