Obrovská šance zlínského útočníka Kostourka! Nedává... Svatyně brankáře hokejové Plzně se stala pro Milana Kostourka, hráče, jenž má ještě roční smlouvu v Havlíčkově Brodě, prokletou. Třikrát měl na lopatě to, po čem sní celá řada capartů v mládežnických kategoriích – vstřelit vítězný gól ve finále extraligy. Odměnou je pak přibližně 20 kilogramů vážící pohár, zlatá medaile a především nezapomenutelné zážitky z úspěchu a oslav na celý život.
Rozhodl jediný zápas. Vyrovnaná série mezi Zlínem a Plzní skončila 3:4. Na straně zklamaných, kteří od dvanácti hodin v noci začali slavit druhé místo, byl i Kostourek. Tomu po letošní neúspěšné sezoně (Brod vypadl ve čtvrtfinále s Chomutovem) vedení Rebelů řeklo, že s ním nepočítá. I přesto, že má ještě roční smlouvu. Jaká je tedy útočníkova budoucnost?
Odskočil jste si na osm zápasů do Zlína a získal stříbrnou medaili. Příjemné, že ano?
(úsměv) Bylo to příjemné zpestření. Jsem moc rád, že jsem u toho se spoluhráči mohl být. Ale je ve výsledku trochu i škoda, jak to dopadlo, protože jsme měli šance na to být první.
Milan KocourekTřicetiletý hokejový útočník, který má nyní ještě roční smlouvu v Rebelu Havlíčkův Brod. V minulosti působil jako hráč v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Chomutově, Mladé Boleslavi, Benátkách nad Jizerou, Brně Táboře a italském Hockey Milano Rossoblu. Po letošní prvoligové sezoně, ze které Rebel vypadl už ve čtvrfinále, řeklo Kostourkovi vedení Brodu, že s ním nepočítá. V dresu ševců sice vítězství v nejvyšší soutěži nedosáhl, nicméně se tým z Moravy probojoval do finále, v němž prohrál 3:4 na zápasy s Plzní. Odchovanec Českých Budějovic v osmi zápasech, do nichž jako hráč Zlína nastoupil, nasbíral celkem čtyři kanadské body. |
Jak se vůbec zrodil váš přesun mezi ševce na konec sezony?
Hlavně bych chtěl za to poděkovat Michalu Vondrkovi, ten mi pomohl hodně moc. Seběhla se spousta věcí. Dál ani nevím, kteří lidi v tom figurovali, každopádně i jim děkuji. Prostě jsem se ocitl ve Zlíně a už to bylo jen na mně, jestli chci, nebo ne.
Trenér vás chtěl?
Akorát mi volal agent, který říkal: „Zítra ráno v devět budeš ve Zlíně.“ Tak jsem se přizpůsobil.
Tušil jste předem, že by taková nabídka mohla přijít, protože v Brodě vám po sezoně řekli, že s vámi nepočítají?
V Brodě už jsem měl volno. Najednou jsem to začal tušit, protože jsem věděl, že se zraňují hráči. Navíc jsem měl od ledna vyřízené střídavé starty. Takže jsem si říkal, že by něco mohlo přijít. A přišlo.
Potěšila vás nabídka, že ano?
Určitě jsem byl rád. Začal jsem myslet na to, jestli budu hrát. A hrál jsem! Ve výsledku to dopadlo dobře, si myslím. Ale to by spíš měli zhodnotit jiní.
Nastoupil jste do všech zápasů finále. Když to shrneme, pro oko diváka to byla zajímavá série. Jaký pohled na to má jeden z aktérů?
Bylo to určitě zajímavé, čtyřikrát se prodlužovalo. Bylo to padesát na padesát, kdo vyhraje. Šlo o to, kdo bude mít víc štěstí. Povedlo se vyhrát Plzni, pro mě je to smutné, druzí zas mají radost. Jinak finále bylo hrozně náročné. Každý zápas se hrál na doraz. Každopádně to bylo něco fantastického, co jsem nikdy nezažil a třeba už nezažiji.
Hrál jste první ligu, najednou jste si zahrál finále extraligy.
V čem se to liší? Nechci teď nějak spekulovat, ale realitou je, že hráči v extralize jsou lepší, jinak by samozřejmě hráli o soutěž níž. Je to více taktické, musí se dodržovat pokyny. A všeobecně je to jiné. Nevím, jak bych vám to popsal, ale je to jiné.
Po šestém duelu finále extraligy vás prý napadl nějaký fanoušek. Co k tomu řeknete?
Dostal jsem pěstí do krku. Ale víc to nechci rozebírat. To asi k tomu play-off patří. Toho člověka už asi nikdy neuvidím, takže bych se k tomu nechtěl vracet.
RADOST V DRESU HAVLÍČKOVA BRODU. Kostourek se raduje. Právě zvýšil na dva nula v utkání s Kadaní.
A ke konfliktu došlo kde?
Bylo to mimo stadion. Šel jsem se vyběhat a také za strejdou.
Zpět k finále. Získal jste i čtyři kanadské body.
To jsem ani nečekal. Ale trenér mi dával prostor a já jsem se snažil hrát tak, jak umím. A že přišly čtyři kanadské body, to jsem rád, ale vyměnil bych to za vítězství.
Na druhou stranu, v sedmém finále jste měl snad tři gólové šance, díky kterým byste jednak zvýšil svoji bilanci, ale také byste zlatým gólem zajistil první místo.
Určitě se to dalo udělat jinak, ale tam je na rozhodnutí sekunda dvě. Bohužel jsem to vyřešil špatně. Při první šanci jsem to měl možná dát víc nahoru, ale blbě jsem si zpracoval puk. Při druhé mi šel kotouč na špičku hokejky, takže jsem to asi neměl střílet z první, ale popotáhnout si puk pomocí bekhendu. Ale zas jsem byl blízko gólmana. Nicméně všechny ty šance rozhodně beru na sebe. Kdybych to dal, mohli jsme na zimáku lítat v bruslích ještě teď. (smích)
Vyčítáte si to?
Hodně mě to mrzí. Ale to je prostě sport a asi mi to nebylo souzené.
Skončili jste druzí, jak to vypadalo po skončení mezi hráči Zlína?
Všichni byli zklamaní a rozebírali to. Ale tak řekli jsme si, že do dvanácti smutek a pak to zapijeme, protože to byl úspěch. Nicméně každý to má ještě do teď v hlavě, protože to byla škoda.
Milan Kostourek ze Zlína (vlevo) atakuje plzeňského Vojtěcha Mozíka. Tomu pomáhá gólman Marek Mazanec.
Ty oslavy druhého místa, když to tak nazvu, probíhaly na stadionu, nebo někde jinde?
Ne, byli jsme kolektivně mimo stadion. Hned po zápase. A ještě ve středu jsme se zastavili u primátora, který nám děkoval, pak jsme měli společnou večeři.
Jak reagoval například Petr Čajánek, protože pro něj je to čtvrté finále extraligy, v němž prohrál.
Nebudu mluvit za takového hráče, jako je Petr, to si musíte zavolat jemu, ale určitě ho to mrzelo.
Co se týče vaší budoucnosti, jak to vypadá? Je vám třicet let. V Brodě asi pokračovat nebudete, že?
Po pravdě, nevím. Zatím mi nikdo nevolal, ale ještě tam mám roční smlouvu, takže uvidím (manažer Rebelů Augustin Žák však pro web klubu prohlásil, že s Kostourkem nepočítá – s ohledem na vysoké částky ve smlouvě a nutnost naplnit rozpočet – pozn. redakce).
