Cestoval jste v poslední době po Skandinávii, po Severní Americe. Jak je na tom extraliga v porovnání s cizinou?
Všude se najdou dobré i vysloveně špatné zápasy. Ale jinde se hraje víc agresivně. Hráči se vyloženě těší, až soupeře narazí na mantinel. A na tribunách to pak hučí.
Jenže to se u nás vyskytne zřídka...
Tady si beci na útočníka spíš počkají, pořád převládá ta vyčuranost. Jenže takhle už to ve světě nefunguje. Švýcaři, Finové i Němci chodí víc do těla. Nároďák si na to při mezinárodních akcích docela rychle zvykne, ale to není omluva.
Co navrhujete jako nápravu?
Vím, že kluboví trenéři to nemají snadné, taky jsem v oddíle trénoval. Ale v tomhle by na hráče měl být větší tlak.
Proč ubývají diváci? Tolik chybějí osobnosti?
Liga samozřejmě utrpěla. Musíme si zvyknout na novou generaci, která dozrává. Teď máme Lešku, Brandu a podobné kluky. Je škoda, že lidi nechodí víc. Možná proto nejsou zápasy tak vyhecované.
Který tým se vám v soutěži zalíbil?
Asi třikrát jsem viděl Vsetín. To jsou mladí kluci, co jdou do všeho naplno. Podobně třeba Karlovy Vary. Nemají tak kvalitní jednotlivce, proto výsledky nejsou nejlepší. Ale ten styl je moderní. Naopak třeba Pardubice spoléhají na techniku, hráči jsou velmi vyspělí. Nebo Znojmo, to jsou takoví hračičkové.
Stále vás tedy liga baví?
Jo, jo. Třeba o víkendu jsem viděl dobrý zápas. Pardubice Zlín. Rozhodlo právě dohrávání soubojů, díky tomu Zlín vyhrál.Pardubice sice sedmdesát procent času držely puk, jenže Zlín na ně vletěl a dal tři góly.
