Pod jeho vedením vybojovalo Slovensko na mistrovství světa v roce 2000 v Rusku stříbrné medaile. V roce 2002 ve Švédsku získalo titul mistrů světa. "Mužstvo musí umět dvířka zavřít i otevřít," říká o herním stylu, který chce zavést ve svém novém působišti na jihu Čech.
Co říkáte tomu, že nastupujete v době, kdy byla popularita vašeho předchůdce Josefa Jandače na vrcholu? Nevadí vám to?
Je to sice zvláštní otázka, ale vnímal bych to spíš tak, že nejde o popularitu pana Jandače. Tady je klub na vzestupu. Všichni jsme jeho součástí a klub v posledních letech dosahuje velice dobrých výsledků. Jsem rád, že dostávám dobrý klub, protože v dobrém klubu s dobrými hráči je vždycky větší předpoklad úspěchu.
Vy jste se zlobil, že vám ve Zlíně vyčítali obrannou hru. Že nejste jen jejím zastáncem. Jaký styl tady tedy chcete praktikovat?
Přece každý trenér, který trochu přemýšlí, vždycky vnutí mužstvu styl podle toho, na jaký to mužstvo má. Nechci, aby mě každý spojoval jen se Zlínem. Tam jsem dostal jednu pětku, která byla, řekněme, nadstandardní. Zbytek byli dobří hráči. Když jsme měli konkurovat vyspělým týmům, museli jsme zvolit určitý způsob boje.
A stali jste se mistry.
Že to vykopneme až na titul, to nikdo nečekal. Byla to trochu defenzivnější hra. Přece jsem nemohl s Leškou napadat. Má úplně jiné přednosti. Kdybych měl v mužstvu Čajánka, tak jsem s ním mohl napadat a hrát agresivní způsob.
S Leškou to nešlo?
S Leškou ne. Přitom u nás měl Leška vůdčí roli, takže jsme zvolili způsob hry, jaký jsme zvolili. To, že jsme s tím získali až titul a že jsme vyřadili silné soupeře, třeba čtyři jedna Slavii, to byl náš styl. Už se i někde zapomnělo, jakým způsobem jsme hráli, ale titul tam je.
Jaký styl tedy budete preferovat v Českých Budějovicích?
To mužstvo tady znám. Vnímám ho, sledoval jsem ho. Vím, že tady je spousta šikovných útočníků. Jsem zastáncem toho, že mužstvo musí umět dva styly. Útočný a defenzivní. Podle potřeby v zápase, ve třetině, v průběhu soutěže, v průběhu série play-off, pokaždé musí být připravené.
Takže budete určovat styl hry podle soupeře a vývoje zápasů.
To musíme umět. Třeba naposledy v play-off. Budějovice bušily, tlačily. Vary pozorně bránily. A šly do finále a Budějovice ne. Neříkám, aby Budějovice celou sezonu jen zavíraly dvířka. Ale to mužstvo musí umět dvířka zavřít i otevřít.
České Budějovice měly nejlepší bilanci v utkáních doma právě proto, že mužstvo hrálo útočnou hru.
Ale jsou dvě soutěže. Základní část a play-off. Kdyby se hrálo stylem jako fotbalová liga, základní část a na konci mistr, tak souhlasím. Ale najednou přijde druhá soutěž a v ní větší kontakt, náročnější zápasy, více se brání a více si tam dávají pozor na hvězdy. Jsou tam určité taktické varianty. A vy ten způsob hry musíte změnit.
Je pravda, že letos byla pro HC Mountfield velká šance jít do finále a hrát o titul.
Určitě by si to zasloužil, protože vyhrát základní část je velké umění. Dneska vyhrát soutěž, ať je to první liga, druhá, nebo třetí, to je velice těžké. Tým měl dobře nakročeno a možná mu chybělo trochu štěstí. Možná měl hodně hráčů zraněných. Nebyl jsem tu a nechci to rozebírat. Ale vím, co to obnáší. Měl jsem možnost vícekrát hrát finále a vím, jak je to těžké.
Souhlasíte s tím, aby mužstvo využilo všech prostředků k tomu, aby dosáhlo svého cíle?
Taky mi to připisují. Ale co to je, všech prostředků? Všech prostředků fair play. To ano.
A ty, co nejsou fair play?
Nad to se musíte povznést. Přece žádný trenér nepřikazuje hráčům, aby nehráli fair play. Dobře vím, že hráči mezi sebou komunikují. Dnes jsou propojení více než my trenéři. Dneska si žádný trenér nedovolí nabádat hráče k nějakým nečestnostem.
Osobně bych si to nedovolil.
Trenér má možnost podobné nečestnosti v týmu zakázat. Ale tady v tuzemské extralize vidíme, že týmy od nečestností neodstoupí.
Vidíte, že využívají toho, co jim je dovoleno. Co není zakázáno, je dovoleno. Dneska už to praktikují i jiné týmy. Nechci je ale rozebírat, na to nemám právo. Ale je vidět, že se pouštějí nějakým směrem a využijí toho, co jim je dovoleno.
Říkal jste, že se hodně díváte na zápasy v zahraničí. Co říkáte současnému trendu?
Podívejte se, jaké souboje se pouštějí. Dobře. Na mezinárodním poli se trestá každý háček, práce s holí, sekání, podražení, to je vyloučení. Ale souboje v rozích, to je tvrdé. A o NHL ani nemluvím, jak soutěž graduje.
V NHL je hra sice důrazná, ale dost čistá. I v play-off.
Ale souboje se dohrávají. Problém je v tom, že se trendy mění. Třeba vhazování buly. Bylo pravidlo pět sekund. Pak nějaký čas nebylo a zase to je.
V Česku se ale hraje hodně sprostě, zvlášť v play-off. Možná je to nejsprostší závěr ligy ve světě. Alespoň se o tom sem tam někdo zmíní.
To bych neřekl. S tím nesouhlasím. V Česku určitě není hokej tak sprostý. Co jsem měl možnost zažít, říkám, že ne.
Mountfield hrál semifinále play-off s Karlovými Vary. První dvě utkání doma vyhrál a měl je neustále pod kontrolou. Soupeř neměl šanci. Tak doma na další zápasy změnil styl. A rázem přibývali zranění hráči v týmu Mountfieldu.
K tomu se nemůžu vyjadřovat.
Dobře. Ale v čem tedy spočíval nakonec úspěch Karlových Varů? Třeba v NHL takový styl není vidět.
Na NHL bych se nedíval. Dívejme se na sebe. Jak máme nastavená pravidla, co nám umožňují. A pořád se musím vracet k tomu, že základní část je jedna soutěž a play-off druhá. Tvrdší, agresivnější, soupeři se více hlídají a hvězdy nemají tolik prostoru. Najednou vám hráči, kteří dali v základní části hodně gólů, v play-off nedají žádný.
Budete na hráče v Českých Budějovicích hodný, nebo máte jiný styl?
Budu svůj. Někomu se to líbí, někomu ne. Samozřejmě že bez hráčů neudělám nic a toho jsem si vědom. Ale budu se snažit vštípit jim určité zásady. Dneska dosáhnout v hokeji úspěchu, to se zakládá na maličkostech. Základní věci dělají všichni, každé mužstvo a každý trenér. Nahoru vás posouvají maličkosti.
Jaké maličkosti například myslíte?
Toho je hodně. Od herní a osobní disciplíny přes další věci.
Zrovna disciplína je podstatná.
Je herní a osobní. Herní se týká například přesilovek nebo aby se dohrál zápas, ve kterém vedete. Osobní je, pokud se například řekne, že se nebude faulovat. Nebo bude faul maximálně v obranné třetině, kdy se zabraňuje gólu. Ne v útočném pásmu. To jsou hodně zbytečné fauly.
Trénoval byste raději minulé mužstvo Českých Budějovic, nebo jste radši, že povedete současný tým, který prodělal několik změn?
To ani nemám šanci hodnotit. Hráče tady znám jako soupeře, ale ještě je budu více poznávat. V klubu se budu aklimatizovat. Klub mě angažoval na velké cíle a toho jsem si vědom. Ale vůbec nechci srovnávat minulé mužstvo se současným. Nechci vůbec porovnávat ani jednotlivé hráče, co tu byli a co přišli. Nedělal jsem s nimi a nemám právo je hodnotit. Lidsky ani herně.
Jste rád, že v mužstvu máte například Dudu?
O Dudovi jdou zkreslené fámy. Chci ho poznat. U mě má čistý stůl. Chci ho poznat jako člověka i jako hráče. Budu ho brát jako normálního hráče. Je to posila a dostane prostor. Také bude chtít ukázat, že ty fámy jsou špatné. Ale ty fámy jsou i o mně. A těžko se jim bráníte, těžko je odvracíte.
Které fámy o vás vám vadí?
Které? Že učím hráče padat. To asi nejvíce, protože nikdy jsem nikoho neučil, aby úmyslně padal. Že jsem byl 5 roků ve Zlíně a že Leška nebo Barinka byli lechtiví, tak to je. Ale nikdy jsem nikomu neříkal Padni nebo něco podobného. Rozhodčí si takové hráče přečtou a pak jim to stejně nepískají. Navíc padají všichni. Kdybyste se zaměřil na některé mužstvo, tak to uvidíte. Jednou vám to ale někdo přičte, tak to máte. Kredit se strašně těžce vybojuje, ale lehce se ztrácí.
Jak si představujete spolupráci s panem Tlačilem? Jaké má mít úkoly?
Jako dva trenéři. Jeden hlavní a druhý asistent. My se budeme poznávat a těch úkolů je hodně. Asistent je moje pracovní manželka. Musí tam být jeden soulad. Jeden vždy musí rozhodnout, jako je hlava rodiny. Tady to budu já, kdo na sebe vezme zodpovědnost. Budu mít rozhodující slovo a on bude spíš ten výkonný člověk.
Budete chtít využít jeho zkušeností třeba po roce působení ve švýcarské lize, kde vedl Ambri?
Každá zkušenost, nejen asistenta, ale i toho posledního hráče, je dobrá. Říkám, že někdy má ten poslední člověk lepší nápady než ten, který je nejvýš. Vnímám dobrou radu nebo připomínku odkudkoliv. Pokud to má hlavu a patu.
Vybavil byste si, kdy vás některý hráč nejvíce naštval a jak jste ho za to potrestal?
Největší emoce jsou v play-off, kdy už jde o všechno. Tam rozhoduje každá chybička, každý faul. Tam jde o sezonu, kterou vám udělá jeden zápas. Ten rozhodne, jestli je dobrá, nebo špatná. Asi tam jsem byl nejvíce naštvaný na hráče, když něco nedodrželi.
Potrestal jste je, nebo jste jim to odpustil?
Jsem té zásady, že všichni máme nastavená pravidla. Pokud je někdo poruší, je to špatně. Nejdříve je domluva, pak finanční postih. Nakonec přijde rozloučení.
Už jste se s někým rozloučil?
Už se to stalo.
Je fakt, že vy nemůžete být jen hodný, musíte být i přísný, abyste zvládl tolik osobností.
Nevím, co je to hodný a co zlý. Beru to, jako že jsme jedna velká firma. Jsem řídící pracovník, který se zodpovídá představenstvu, a mám pod sebou ne zaměstnance, ale hráče. Zodpovídám za jejich výkonnost, přístup, chování.
Můžete upřesnit, kdy a kde jste se rozloučil s hráčem?
Bylo to vícekrát. Bylo to v sezoně i po sezoně. V každém mužstvu jsou tři čtyři lidé hodně nespokojení. Pomalu každý hráč vám při jeho špatné výkonnosti řekne, že ho trenér nemá rád. Nebo že mu nedává prostor na ledě. Věřte tomu, že každý trenér dá prostor dobrému hráči, který bude prospěšný pro mužstvo.
Jaký výsledek vás uspokojí na konci sezony?
Jsem si vědom, že Budějovice hrály třikrát semifinále. Chtěl bych tu hranici překonat.
Jenže ostatní kluby už se mohutně posilují. Sparta, Liberec i další.
V lize je 14 účastníků a všichni chtějí být nahoře. I kdo se nedostal do play-off, posiluje. Každý klub jednou neúspěch unese, ale další rok chce úspěch. Na ten úspěch je nás v lize hodně. Takový je sport. Všichni se postavíme na start a máme tam nulu. A začneme od začátku.
