"A vy nějaké hráče z Evropy vidíte? Tak mi je ukažte!" rozohnil se Musil. "Nešťourejte se v tom," dodal nakvašeně.
Byl to pozoruhodný okamžik. Do té doby totiž vše probíhalo v pohodové atmosféře.
"Pane Musile, na shledanou," křikl z auta otevřeným okénkem Rostislav Olesz a trenérova tvář se okamžitě rozjasnila. Rychle se šel s mladým útočníkem rozloučit.
Toho na druhou stranu republiky, do Ostravy, vezl Zbyněk Irgl.
Olesz tahal z odbavovacího prostoru nejvíc tašek a hokejek. A na rozdíl od ostatních reprezentantů, ze kterých spadl všechen stres, má před sebou další vypětí. Na sportovním gymnáziu, kde má individuální plán, ho čekají zkoušky.
"Ale pak na dovolenou pojedu," poznamenal Olesz, hráč Floridy Panthers.
Že by k moři? "Ani náhodou, tam jsem celý rok. Asi spíš do hor," usmál se.
Ani ostatní hráči žádné velké cestování v plánu nemají.
"Poslední noc v Moskvě jsem se těšil domů, po vypadnutí bylo vlastně jedinou útěchou, že už skončila dlouhá sezona a že si konečně vydechnu a udělám nějakou dovolenou. Vzhledem k tomu, že manželka čeká dítě, ale zůstaneme doma," vykládal například Jaroslav Hlinka.
I brankář Roman Čechmánek zatím o volnu nemá jasno. "Jedu domů a budu tam," pravil stroze.
Po nejhorším výsledku na mistrovství světa od roku 1994 se všichni nejvíce těšili na manželky, děti a přítelkyně. Vždyť pouze ony na ně v Ruzyni čekaly. Pokud se tedy nepočítají tři věrní sběratelé autogramů...
