"Obdivuji na něm, že má pořád tolik síly," říká trenér Vladimír Růžička. Když v sezoně měnil Ujčíka za Dudu, měl právo ještě na jednoho hráče: vybral si Krátošku. Nenápadného hráče s drobnou postavou, který se věčně usmívá, ale na ledě umí být hodně nepříjemný.
Neuhne, napadá soupeře při rozehrávce, dohrává většinu soubojů. Jeho kariéru nezastavila ani vážná zranění. Před dvěma roky mu lékaři operovali protrženou pravou plíci. Zranil se na slávistickém stadionu. Zápas v pohodě dohrál, dokonce vstřelil za Plzeň vítězný gól.
Krátce nato ho odvezli do nemocnice. Hrozilo mu, že se k hokeji už nikdy nevrátí. Ale stál jen dva měsíce. Pak si zranil pravý kotník. Před touto sezonou ho zase na chvíli vyřadily bolavé vazy na pravém koleni. "Levá část mého člověka je ale zdravá," říkal s úsměvem Krátoška.
Spoluhráči se z legrace sázeli, kdy se mu zase něco stane. Ve třetím finále ho zradila levá strana. Pustil se do souboje s obráncem Čáslavou a rameno tlak nevydrželo. "Asi únava materiálu. Nevím, co se stalo. Takových střetů mám za zápas desítky," kroutil hlavou.
V nemocnici při rentgenu vyloučili zlomeninu. Spěchal zpátky do Edenu, aby mohl spoluhráčům aspoň fandit. Postával v prostoru pro marody: opřený o rolbu. Levou ruku měl uchycenou na šátku. "Šíleně to bolelo. Ale po výhře jsem na to snáz zapomněl. A zlomené to nebylo," vzpomínal, co prožíval v roli diváka.
Už tehdy mu hlavou blesklo: Zkusím to! Nastoupím do dalšího zápasu. "Nemůžu se přece smířit s tím, že pro mě skončila sezona. Vždyť jde o titul," vysvětluje osmadvacetiletý Krátoška.
