Minule v Mladé Boleslavi jste vedli 2:0 a prohráli jste, teď to bylo už 3:0 ve váš prospěch a utkání jste znovu ztratili. Čím to je?
Je těžké k tomu něco říct. Už to řešíme v kabině, táhne se to delší dobu. V podstatě vyhraný zápas ztratíme tím, že to neuhrajeme do konce. Přitom se snažíme, mluvíme o tom a zase nám to uteklo. Vedeme 3:0, necháme soupeře to otočit a navíc doma. To se nesmí stávat.
Přitom úvod jste měli skvělý. Vy jste se trefil už ve 3. minutě. Gólmana jste překvapil ranou z úhlu. Jen jste to zkoušel, nebo jste viděl díru?
Nejdřív jsem chtěl dát puk Yorickovi Treillemu před bránu, ale viděl jsem, že se gólman přesunul dřív, tak jsem to zkusil trefit. Vyšlo to.
A hrál jste i obětavě, vrhnul jste se do rány obávanému střelci Petru Sýkorovi. Nebál jste se? A kam jste to schytal?
Na předloktí. Puk jsem měl schovaný v náloketníku. Ale to bylo na začátku, to jsem měl ještě fyzičku. Pak jsem odešel, nebylo to ono.
V závěru jste odjel na střídačku s bolestivou grimasou. Koleno se ozvalo?
Ne, koleno drží. Dostal jsem před bránou a měl jsem vyražený dech.
