Kterak hokejisté vstávají v šest a hrají v tichu místo oběda

M o s k v a - (od našeho zvláštního zpravodaje) - Neobyčejné podmínky zvládají hokejoví reprezentanti na Baltika Cupu v zimní Moskvě statečně. Pokoušejí se nereptat na skromné poměry v hotelu, vstávají v šest ráno středoevropského času, střetnutí s nejlepšími soupeři na kontinentu hrají záhy po poledni před prázdnými tribunami na bídném ledě. Kvůli přítomnosti v národním týmu se i v současnosti snese leccos. "Hromada lidí musí v šest z postele každý den, takže to týden vydržíme i my," řekl brankář Dušan Salfický.

Podstatnou část nesnází působí dvouhodinový předstih Moskvy vůči Praze. Hokejistům připadá všechno brzo. Každý se s nabouraným režimem potýká jinak. Většina mužstva vynechává rozbruslení, jde si zakopat s fotbalovým míčem, protahuje se nebo jen připravuje hokejky.

"Je to na houby!" vyjádřil se doslova útočník Roman Šimíček. "Obědváme v deset, na chvíli se natáhneme a jdeme hrát." "Aspoň jeden mač nám mohli nalosovat na podvečer," posteskl si Salfický.

"Mně to zase vyhovuje," opáčil centr Pavel Patera. "Aspoň nám den rychleji uteče. Nemusí se čekat do večera. Člověk by se neměl čím zabavit."

Hráči si před utkáním rádi zdřímnou, což se jim v Moskvě nepoštěstí. "Normálně do tří odpoledne spím, tady nám v ten okamžik už končí zápas," řekl nováček Martin Špaňhel, jenž je v Rusku prvně.

Především v první partii se Švédskem ztěžovala bruslení a zacházení s pukem měknoucí ledová plocha stadionu v Lužnikách. "Připadal jsem si, jako bych za sebou tahal pluh," prohodil obránce Jiří Vykoukal.

Hlavu si naopak nikdo nedělá z ticha v prázdné hale. "Na těchhle turnajích se chodí jenom na domácí. I ve Finsku a Švédsku. Za ty roky jsem si zvykl," řekl nevzrušeně Pavel Patera.

Atmosféra připomíná výzkumný hokejový ústav, kam smí výhradně odborníci. V hledišti, do něhož se vměstná až čtrnáct tisíc lidí, se ztrácejí trenéři, desítky scoutů z NHL a překřikuje se pár fandících skupinek. Slyšíte každý hlasitější pokyn koučů z lavičky.

Člověk by si málem při vstupu na tribuny vypnul mobilní telefon, aby nerušil vládnoucí klid. "Rámus je lepší, v Plzni máme pořád plno. Ale mně to tady ani nepřijde," tvrdí Špaňhel. "V nároďáku mám jinou motivaci, víc se těším a víc soustředím. Hlavně při prvních střídáních je člověk napnutý, jaké to bude."

"Mně to taky nevadí, sám se dostanu do varu a kluci mě ještě vyhecují," řekl gólman Salfický. Přesto se tým nemohl dočkat nedělního souboje s Rusy a s deseti tisíci jejich příznivců. Rozpálil jej také pocit křivdy po páteční porážce s Finskem, který pískal ruský rozhodčí Zajcev.

"Už kvůli němu musíme Rusko šmiknout," pronesl Martin Špaňhel. Reprezentanti s Rusy v nedělní bitvě před hlučným publikem remizovali 1:1.