Na turnaj do švédského města Umea přijeli dva dny před startem, aby připravili českým hráčům stoprocentní servis. Jak vypadal program kustodů?
„První sraz jsme měli před MS v Příbrami, kde jsme rozdělili věci do beden, a tranzitem jsme jeli do Švédska. Vozíme s sebou i kávovary, kávu, mléko a cukry, pro hráče pak různé gely a šampóny. Všechno jsme vezli autem, a to i výstroj brankářů. Cesta do Umey včetně tankování a jízdy trajektem trvala 23 hodin,“ vypráví mladší z dua kustodů Josef Toma.
Českým hokejistům do 18 let se na vrcholné akci věnují s velkou péčí. „V rámci tréninkového dne jdeme po snídani s Frantou Ptáčkem porovnat věci v kabině, Fery se stará o pití a kávu, zatímco já něco málo nabrousím. Poté čekáme na hráče a jsme k dispozici podle potřeb. V den zápasu bývá ráno rozbruslení, po něm si k nám někdo dávat nabrousit brusle. Dáváme vyprat dresy a tím pro nás práce končí. Před zápasem jsme v kabině tři hodiny před zápasem, po skončení pak ještě další hodinu a půl,“ pokračuje.
Během sezony působí v extralize u Sparty Praha, a tak má před očima možnost srovnávat náročnost péče o hokejisty. „Sparta je top tým, takže srovnání je úplně jinde. Kluci, které máme tady na mistrovství, moc nároční nejsou, zatímco u nás v klubu občas ano,“ tvrdí. „Máme tady super tým, táhneme za jeden provaz a nemáme tu žádného úplně top hráče,“ dodává.
Kustod hokejové osmnáctky Jaroslav Toma
O svou práci se dělí se zkušeným kustodem Františkem Ptáčkem, jenž vzpomíná na všechny předchozí akce.
„Absolvuji třinácté mistrovství světa do 18 let, jednou jsem byl na MS juniorů a jednou na MS žen do 18 let. Zažil jsem medaili s dvacítkou, tak stříbro s osmnáctkou, a v roce 1991 jsme byli mistři Evropy. Třikrát jsem pak byl s osmnáctkou bronzový. A letos útočíme na zlato,“ zavtipkuje. „Máme dobré zázemí od trenérů po kustody, teď už je to jen na hráčích,“ říká starší z obou kustodů.
Největším tématem je pro něj uklízení. „Často uklízíme šatnu, i když někdy je to složitější, protože někteří hráči se k tomu moc nemají a nejsou k tomu vedení. Nejvíce hráčům prospívá hrát v zámoří, protože jakmile se vrátí, tak mají v kabině nejlépe uklizeno. Možná jsme na ně trochu měkcí,“ směje se.
Spolupráci s kolegou Tomou si pochvaluje. „Pepa je mladý, je to pomalu jejich vrstevník. Je to jeden z nejlepších kustodů, co jsem zažil. Pečlivý a pracovitý,“ cení si své parťáka.
V hlavě mu probleskly i myšlenky, jací hráči mu prošli pod rukama. „Co se organizace týče, je to všude vždy stejné. Podmínky jsou velmi dobré. Zažil už jsem týmy, které měly jednu dvě velké hvězdy, nebo to naopak bylo mužstvo více o kolektivu. Takové je i letošní mužstvo. Před pěti lety jsme měli Davida Pastrňáka, Jakuba Vránu. V dávnověku jsme měli v týmu Jirku Šlégra, Roberta Reichla a další pozdější olympijské vítěze. Dnes už to jsou zasloužilí mistři,“ vzpomíná Ptáček.
Jeho práce je plná nejrůznějším zážitků: „Pamatuji si, jak na jednom MS naordinovali doktoři zdravou výživu a měli jsme jeden týden jen ryby a další zase jen maso. Hráči mezitím tajně chodili vedle do restaurace na karbanátky, tlačenku a nakonec to celé vyhráli. Před pěti lety, kdy byl s námi zmíněný David Pastrňák, tak byli v týmu hráči, kteří měli rády čabajky nebo uheráky. Když chtěli, tak dostali. Dostávali to před zápasem, dodalo jim to sílu a nakonec byli stříbrní.“
Na zkušené u Rusů
Jako jediný Čech navíc byl v minulosti i kustodem u ruské hokejové reprezentace. „Dostal jsem se tam čirou náhodou. Přiletěli jsme na utkání na turnaji v Pardubicích. V Moskvě na letišti dostal ruský kustod, který brousil brusle, infarkt, a tak dorazil bez něj. Jeden funkcionář z týmu mě znal, a tak mě poprosil, jestli bych nezaskočil. Pro mě to určitě byla dobrá škola. V týmu byli Sušinskij, Ovečkin či Sokolov. Bylo to ruské áčko, takže k tomu se jen tak někdo nedostane,“ vysvětluje.
Kustod hokejové osmnáctky František Ptáček
Kustodi jsou pro hráče během šampionátu něco jako tátové. „Jsme tu hlavně od toho, aby kluci byli spokojení a neměli od nás jen materiální zajištění. Broušení bruslí, praní prádla a další věci jsou sice prvotní náplní práce kustoda, ale patří k tomu i schopnost naslouchat hráčům, pobavit se s nimi. Kategorie U18 je podle mě nejsložitější, protože už to nejsou děti, ale stále to ještě nejsou dospělí. Je to fáze přechodu. Občas potřebují stále pofoukat bebí a kustodi jsou hlavně od toho, aby navodili dobrou atmosféru,“ uzavírá.
