Vítkovický bek Lukáš Zátopek dostal ve druhém zápase čtvrtfinále s Pardubicemi pukem nad koleno, zrovna tam, kde je mezera mezi chráničem holeně a kalhotami. V postiženém místě se udělala krevní sraženina. "Největší problém byl v tom, že se noha nedala ohnout," řekl Zátopek.
Stál další zápas, a ještě jeden. Pak už byl zase ve hře. Přesně šest dní po bolestivé ráně. Musel na zraněné koleno přikládat led, dlouho a pomalu ho rozhýbávat, aby vůbec mohl hrát. "Bolelo to pořád, ale chtěl jsem klukům pomoct. Chtěl jsem hrát," vysvětlil. Vítkovice se nacházely v situaci, která si vyžadovala osobního hrdinství. Měly zraněných tolik obránců, že mezi beky zaskakoval útočník. Proto se Zátopek vrátil.
"Normální člověk by s tím seděl doma," připustil Martin Prusek, vítkovický brankář. "Ale my jsme Lukáše potřebovali. Musel to překousnout, i když ho to bolelo." Sám Prusek odchytal v prvním semifinále na Spartě celé dvě třetiny, přestože mu bylo špatně od žaludku a v první přestávce zvracel.
Pro hokejistovu duši je utrpení stát za mantinelem a dívat se, jak jeho kamarádi bojují o vítězství. Litvínovský kapitán Robert Reichel stál při posledním zápase svého týmu za mantinelem a tvářil se zasmušile. Rád by hrál. "Robert sám to chtěl zkusit, ale domnívám se, že by to bylo neúměrně vysoké riziko," řekl po zápase Otakar Vejvoda, tehdy litvínovský trenér.
Pardubický útočník Petr Sýkora hrál v play off s bolavými zády. Jeho problémy jsou tak vážné, že se místo mistrovství světa bude léčit v lázních. Ale v lize bojoval do poslední chvíle. Není to zvláštní? "Bolelo ho to od Vánoc. Ale play off chtěl hrát, chtěl nastoupit a mužstvu pomoct," vysvětluje pardubický trenér Josef Paleček.
"Byl pod dohledem lékaře. Ale nikdy nenaznačil, že by nechtěl hrát." Zdraví je v sázce, bolest sílí, ale hokejisté většinou vydrží. Proč to dělají? "Nejde o to, jakou smlouvu máte. Já dostanu prémie, i když budu zraněný. Ale pak tam stojíte a porazíte Litvínov. To je adrenalin před zápasem a pak úleva," tvrdí obránce Nedvěd. "Jako to popisuje Boris Becker: Na patnáct minut jste na vrcholu. Druhý den jste člověk s normálními starostmi a navíc vás všechno bolí."
