Když si sundá brankářskou masku, vykoukne z ní kulatý usměvavý obličej. Dobrák míša Kulička, napadne člověka v první moment. Jenže zdání klame. Na ledě se třiadvacetiletý mladík mění v hbitého dravce.
Bleskově rychlá lapačka, dobré vykrývání prostoru, neuvěřitelný rozštěp. To jsou jeho zbraně. Stylem se mírně podobá dalšímu "zloději puků", slávistickému Málkovi.
Tihle dva se začátkem července potkali v Praze na vojenském přijímači Dukly. "Po sezoně ještě Vlastovi zbývají dva měsíce vojny," říká třinecký manažer Petr Husička. "Když má volno, jezdí si do Prahy odkroutit služby. Dukla nám naštěstí vychází maximálně vstříc."
V pěti zápasech s Vítkovicemi, včetně prodloužení a tří nájezdů, šlo na Lakosila 152 střel. Pustil jen čtyři přesilovkové rány a dva nájezdy. Při hře v plném počtu jej soupeř nepřekonal. "Kluci pomáhají, celý tým brání skvěle," mávnul rukou Lakosil. "A tři nuly v řadě? Potěší to, ale hlavně to nepřeceňovat."
Vítkovičtí se před sérií snažili Lakosila nalomit. Kapitán David Moravec do televizní kamery řekl, že mají lepšího gólmana. Lakosilovi se nevěřilo. To jej vyburcovalo. "Někde si přečetl, že nápor play-off neustojí, a zdravě se naštval," řekl asistent třineckého trenéra Aleš Mach.
Lakosil pochází z Uherského Hradiště, ale do Třince přišel v osmnácti letech z Přerova. "Chytal tam za juniorku, dostali jsme na něj tip," vzpomíná trenér Kamil Konečný, který tehdy v Třinci s Aloisem Hadamczikem působil.
"Přerov se s ním dostal až do finále, Lakosil podával velmi dobré výkony. Už tehdy byla jeho reakce na vysoké úrovni a chytal hodně stylově." Hned při první extraligové sezoně zažil největší jízdu klubu v jeho historii. Třinec se probil až do finále. Ale Lakosil byl tehdy až trojka za Bieglem a Lucákem. Chytat začal o rok později.
Od té doby si zahrál na mistrovství světa juniorů a vypracoval se mezi domácí elitu. "Od začátku na sobě chtěl hodně pracovat, rychle šel nahoru," vzpomíná Konečný. "A bude ještě lepší, gólmani rostou zkušenostmi."
