Washington má za sebou osmnáct zápasů, to je dost času na to, abyste řekl, jak funguje spolupráce s Jágrem.
S Jardou se hraje výborně. To je hráč, který na sebe dokáže navázat hodně soupeřů, takže člověk pak má na ledě docela i místo.
Jenže zdaleka žádná idylka to ve Washingtonu asi není. V počtu vstřelených gólů jste třetí nejhorší v celé NHL.
To je pravda, úplná katastrofa. Ale my máme vlastně jenom jednu lajnu, která dává góly. Dneska je to v takovém stavu, že když se netrefí Jarda Jágr, já nebo Peter Bondra, tak už vlastně nikdo. Všichni to ví, jenže se s tím nedá moc dělat.
Co by tedy týmu nejvíc pomohlo, aby se dostal z té mizérie ?
Prostě potřebujeme mít ještě druhý nebo třetí útok, který si v zápase vytvoří tlak a občas pomůže nebo třeba rozhodne utkání. Kdyby se trošku rozstříleli ostatní, tak si soupeři budou muset hlídat i někoho jiného než jenom nás.
Jenže na rozhodování zápasů má Washington právě Váš útok nebo Bondru…
Já nemyslím, aby ostatní útoky rozhodovaly všechny zápasy. Stačí jen jednou, ne každé utkání, ale proboha alespoň jednou za čas, aby nám někdo pomohl. Když to našemu útoku třeba nevyjde, jsme unavení, nebo já nevím co. Když hrajeme jeden večer a góly dáváme my s Jardou, tak druhý den nám to stejně vyjít nemusí a někdo by nás mohl zastoupil. Jednou za čas…
Jaromír Jágr si stěžoval, že útoku příliš nepomáhají ani obránci…
Naprosto souhlasím. Z obránců se trefil jedině Gonchar, a to ještě jenom jednou. Ale nejde o to, aby stříleli góly, to vůbec ne. V naší hře chybí plynulý přechod. Hraje útok, pak je tam díra a pak obránce. Jakmile hrajeme proti mužstvu, kde se hráči dobře vracejí a dobře bruslí, tak musí bekové pomoct a rychle rozehrávat. Když to nedělají, tak my jenom jezdíme do plně připravené obrany.
Washington ale zoufale málo střílí na branku. Za poslední dva zápasy to nebylo dohromady ani třicet střel. A to obstarávají hlavně útočníci…
Nejde o počet střel na branku. V Pittsburghu nás všichni přestříleli o dvacet střel a vyhrávali jsme 5:3. Záleží na tom, jaká je kvalita těch střel. Jestli má někdo třicet střel a z toho patnáct od modré čáry, tak to je každému úplně jedno. Jestli budeš mít deset střel a dáš sedm gólů, tak je to v pohodě. Ale když dáváš jeden dva góly, je to špatný. Jenže zatím doopravdy nikdo jiný než my tři góly nedává.
Co na to trenér Cassidy? Dokáže s tím jako nováček v NHL něco udělat? Vždyť je mu teprve 37 let.
Nezáleží na tom, že je tak mladý. Zkušenosti sice vlastně teprve sbírá, ale je to docela v pohodě. Jenom musí být tak trošku diplomat. Když to nejde, tak aby třeba řekl: ‘Uklidněte se, jedem, máme dobrý mužstvo, uděláme to v klidu‘. Nesmí hned začít jančit, protože půlka mladých kluků to neunese a pak už to nenahraje nikdo.
Jak se Vám líbí Washington, když úplně pomineme hokej?
Město je krásné, úplně super. Bydlím asi třicet kilometrů od centra, ale i tam je to pěkné. Všude okolo jsou restaurace. Pittsburgh bylo takové průmyslové město. Kluci tam byli výborní, ale co se týkalo prostředí, tak nic moc.
Z Washingtonu se vlastně řídí svět. Ale nedávno jste tam měli i toho šíleného ostřelovače…
To teda byla věc! Naštěstí už ho chytli. Bylo to nepříjemné, protože on vlastně neměl žádnou záminku, žádný podnět, nic. Takže tam doopravdy nikdo nemohl vědět, kdo bude další na řadě. On měnil i působiště. Hodinu byl na jihu, hodinu na severu, zkrátka jsi nikde nebyl v bezpečí. Bylo to ve dne stejně jako v noci. Otevřené prostranství nebo garáže. Jemu to bylo úplně jedno. No, ale už je to naštěstí pryč.
