"Tělo se brání," podotkl sportovní manažer klubu Josef Zajíc.
Jakub Langhammer dostal vše nové. I on je v klubu nový. "Novou mám kompletně celou výstroj," potvrdil.
Má zkušenost, že brusle má tak týden tuhé, tvrdé. "Dávám si je doma na chviličku do trouby," potvrdil. Brusle se nahřívají na teplotu kolem 70 stupňů a na chvíli změknou. Hráči si je pak obují a nechají na noze vytvarovat. "Utáhnu si je tak na dvacet minut půl hodinky," upřesnil. "Sice trochu povolí, ale nejlepší to stejně není." Další otlačení následuje už jen na ledě.
Zná i způsob, kdy si hokejisté do nových bot s bruslemi napouštějí horkou vodu. "Jsou mokré a pak se vyšlápnou úplně jinak. A taky déle drží," upřesnil. "Každý si dělá to, co mu sedí."
Rukavice se nepečou. "S těmi se kouzla dělat nedají," ujistil Langhammer. Snaží se je různě ohýbat. Také si vystřihává z rukavic vložku. "Snažím se je co nejvíce odlehčit, aby seděly."
Jakub Langhammer v dresu Sparty (vlevo). V Českých Budějovicích si musí zvykat na zbrusu novou výstroj.
Další útočník Milan Gulaš využívá dvoje rukavice. "Když jsou mokré, kloužou. A když máme dva tréninky denně, nestačí ani vyschnout," vysvětlil Gulaš.
Do nové výstroje se jinak nehrne. Současnou má i více sezon. "Vzal jsem si jen brusle. Ale zatím budu mít ty starší," uvedl. "Až budou špatné, tak si je vyměním." Ověřil si, že si na nové brusle zvyká rychle. Ani do trouby je nedává. Ale dokud drží ty současné, je také v pohodě.
Zato hokejky, to je Gulašova slabost. Do nové sezony jde s novou značkou i s jiným záhybem čepele. "Cítil jsem na ledě, že by to mohlo být dobrý," popsal své první pocity s holí.
Hokejka, to je něco, s čím si vyhraje. "Hodně mi na tom záleží. Dělám si je sám," upřesnil. V pondělí šel poprvé na led. V neděli si na to tři hokejky doma chystal přes tři hodiny.
Byla to prý klasická úprava. Uříznout na míru, obalit, obrousit. "Musím ji cítit do ruky. Když mi nevyhovuje, zahájím proces znovu." Sundá všechny izolace, pak hole opět obalí. "No a teď jsem je sundal dvakrát a znovu jsem je omotával," popsal svou přípravu.
František Výborný nedá dopustit na své staré brusle. Nové mu nesedí.
Trenér týmu František Výborný se vzpomínce na přípravu výstroje pousmál. Hrál před desítkami let. "Mám všechno starý," říkal pobaveně. Zkusí nové, ale vrátí se k vyzkoušenému.
Vybavil si, jak dostal první brusle ze zahraničí. Bylo to někdy v jeho dvaadvaceti letech. "Když jsem dostal první tackaberry, tak jsem si jich vážil, že jsem je do čtyřiadvaceti pětadvaceti let každý den krémoval a oprašoval je, aby vydržely."
Boty CCM, brusle tackaberry. To byl začátek. "Pak teprve do toho vstoupili další výrobci," připomněl. "Ale to je doba prehistorická." Rukavice z ciziny měli tehdy jen hráči, kteří hráli za národní mužstvo. Výborný byl v Dukle Jihlava, která tehdy sbírala tituly. Hráli tu Holíkovi, Suchý, Klapáč.
Sám by prý ani dnešní boty nechtěl. Ne proto, že by je musel péct, ale proto, že jsou tvrdé. "Párkrát jsem to zkusil, ale pokaždé jsem skončil u těch starých, co se ohnou."
