Jednou z prvních věcí, kterou hokejový obránce Jaroslav Modrý včera na stadionu udělal, bylo to, že si nazul brusle, přes hlavu přetáhl žlutý trikot s indiánem na prsou a vyrazil na led.
Ve 40 letech chystá comeback. Přesto, že na jaře ukončil kariéru. Přesto, že pak s rodinou zamířil do amerického městečka Albany, odkud pochází jeho manželka. A chtěl začít novou kapitolu.
Co vás přitáhlo zpět?
Láska k hokeji. Šance hrát, asi ta poslední. V nádrži ještě něco zůstalo, to jí jdu ještě vyjezdit (úsměv).
Bylo to silnější než hledat nové životní výzvy?
Začal jsem novou kapitolu. Ale láska k hokeji je pořád veliká. A vzpomínky na poslední dva roky tady, na partu a atmosféru úžasné. To vše pro mě bylo silnější, než kariéru úplně uzavřít. Chci to ještě zkusit, být součástí týmu. A doufám, že mu ještě dokážu něco dát.
Na ledě s vámi zůstal mladý Jeřábek, váš parťák zminulé sezony. Pookřál vaším přijezdem?
To se musíte zeptat jeho (smích). Kuba je výborný kluk a vynikajcí hokejista. Je jen otázkou času, kdy to zase dokáže na ledě prodat.
Kdy jste se definitivně rozhodl, že Ameriku na čas opustíte a znovu vkročíte do extraligy?
SMartinem (Strakou) jsme si volali často, navíc se Plzni zranilo hodně obránců. Nakonec jsme se domluvili, že po Vánocích se rozhodnu. Začal jsem se připravovat, abych měl solidní kondici. Dohodl jsem se s manželkou a dětmi, popsal jim situaci. Vysvětlil, že hokej jsem dělal celej život, miluju ho. A teď mám šanci ještě něco dokázat.
Dostal jste požehnání?
Dostal. Sama žena řekla, že mě podpoří v čemkoliv. A že to budu mít těžší než ona s dětmi doma. Já se tady budu starat jen o hokej.
Jak jste vůbec v Albany zůstal ve spojení s hokejem?
Trénoval jsem děti. Ale na led jsem se nedostal tak často, aby se to dalo nazvat kvalitním tréninkem. Mám nějaký deficit, budu se ho snažit smazat co nejdřív.
Hrát v Americe vás nelákalo?
Nehledal jsem nic. Ozval se někdo z Evropy, ale to jsem zamítl. Když se vrátit, jedině sem do Plzně.
Je po té přestávce v člověku větší touha vyhrávat?
Ta je pořád stejná. Veliká. Ale čím jsi starší, tím si každého vítězství vážíš víc než zamlada. Už si nemůžeš říct – za rok to zkusím znovu.
Takových hráčů je v kabině víc.
Už se těším na tu legraci, vzájemné pošťuchování. Ale jsme si všichni rovni! Ať je vám 18, 30 nebo 40 let. Prostě si musíte odvést svou práci, jinak se na led nedostanete.
Vrátil jste se v den, kdy do Plzně přijel Litvínov. Poslední soupeř, proti kterému jste nastoupil...
To je pryč. Ale určitě je v lize pár hráčů, kterým je třeba se připomenout. Stejně jako oni se připomenou mně (úsměv).
