Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Je fajn poslat někoho k ledu, říká Leo Gudas. Jako babysitter se osvědčil

6 2018
Mluví anglicky, německy, švédsky a rusky. Nedávno dovedl klub SC Csíkszereda k rumunskému ligovému titulu. A poté skvěle zvládl dědečkovskou roli ve Filadelfii, kde mu jeho děti svěřily tři vnoučata najednou. Teď se bývalý hokejový obránce Leo Gudas těší na mistrovství světa.

Kdysi před černobílou obrazovkou fandil zlaté generaci okolo kapitána Františka Pospíšila. „V letech 1976 a 1977 získal nároďák tituly v Katovicích a Vídni. Pak následoval šampionát v Praze. Tehdy jsem turnaje začal víc vnímat. S bráchou jsme oba hráli hokej, takže jsme se dívali fakt pečlivě,“ říká.

Sám jste hrál podstatnou roli v době bronzové na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Čtyřikrát jste s týmem skončil třetí na mistrovství světa a jednou na olympiádě. Nač nejraději vzpomínáte?
Napadá mě rok 1989, kdy se při mém prvním šampionátu otevírala nádherná Globen Arena ve Stockholmu. Co mě ale dodnes mrzí, jsou prohraná semifinále – s Finskem na nájezdy v Praze 1992 a se Švédskem v prodloužení v Mnichově 1993. Byli jsme tak blízko postupu do finále! Bohužel...

Fotogalerie

Schoval jste se si něco z té éry?
Mám dva obrazy s hokejovou tematikou, které jsem dostal jako nejlepší hráč dvou zápasů. Jsem na ně pyšný, jsou pěkně vystavené. (směje se)

V roce 1990 jste v týmu potkal útok zelenáčů Jaromír Jágr, Robert Reichel, Robert Holík. Jací byli?
Znali jsme je z ligy. Věděli jsme, že jsou vynikající. Po mistrovství všichni odešli do NHL. Chodil jsem s nimi na přesilovky, často jsme je hráli na Roberta Reichela, protože výborně pálil. Robert Holík byl dříč a bojovník. Jardovi už tenkrát bylo těžké sebrat puk.

V minulých letech mladí hráči v národním týmu moc šancí nedostávali. Do Dánska odjelo několik teenagerů. Jste na ně zvědavý?
Skončila jedna generace, pro kluky se otevřel prostor. Otázkou je, jak zvládnou práci hlavně v obraně. Trenér Jandač má pár zápasů v úvodu turnaje na vyladění sestavy a taktiky. Mladíci jsou tvární, mohli by hrát pěkný hokej.

Klíčová úloha při bránění připadne vašemu synovi Radkovi. Jak byste ho jako kouč využíval?
Zápasy teď často rozhodují oslabení a přesilovky. V obou situacích bych na Radka vsadil. S defenzivou má zkušenosti z NHL. V ofenzivě se předvedl na loňském mistrovství, ukázal svou tvrdou a přesnou střelu.

Má podobný styl. Setkání s Gudasem bolelo před dvaceti lety, bolí i teď. Vyhovovalo vám, když po nějakém vašem zákroku atmosféra zhoustla a hala bouřila?
Mě vždycky povzbudilo, když se mi povedlo někoho trefit. Zvlášť když jsem skolil některého z nejlepších hráčů soupeře. Rozhodil jsem ho a vyburcoval celý náš tým. Ostatní zjistili, že si můžou dovolit trošku víc. A ta energie se často přenesla i na tribuny.

V čem tkví slast z vydařené srážky?
Je příjemné někoho poslat k ledu. Borec leží, heká a lapá po dechu, zatímco vy si vezmete puk a děláte si, co chcete. Zároveň to vůbec není jednoduché. Hráči jsou čím dál šikovnější a rychlejší, je umění nachytat je na švestkách.

Bavilo vás provokovat?
V reprezentaci jsme hráli s Drahošem Kadlecem a útočníky jsme u brankoviště řezali jako žito, aby se nám před gólmanem nemotali. Museli jsme to brousit, ale oběma se nám to líbilo.

V civilu působíte jako přátelský kliďas. Taky ve vás někdy kypí hněv?
Ne ne. Myslím, že jsem se na ledě vybouřil dost, což máme s Radkem společné. V soukromí jsme mírumilovní.

Rval jste se někdy na šampionátu?
Ne. Každé oslabení se může vymstít. S Kanaďany jsme se obvykle strkali. Šli jsme si do těla. Ale bitky se nekonaly.

Ani v československé lize?
Ne. Až při angažmá v Mnichově jsme se v mačích s Norimberkem před bránou párkrát bouchli se Sergiem Momessem, který měl za sebou včetně play off přes osm set zápasů v NHL.

A v součtu se Stanley Cupem skoro dva tisíce trestných minut. Byl pořádný pořízek...
... to sedí. Kus chlapa. Hromotluk. Ale ani s ním jsme se úplně neřezali. Dali jsme si jednu dvě. Ani nás nevyloučili.

Váš syn Radko šel do zámoří v osmnácti. Jak se vám líbilo, když se v nižší soutěži AHL často rval?
Nejdřív jsem se vyptával, proč to dělá. Vysvětloval mi, že šarvátky vyplývají z jeho stylu hry. Nemohl se jim vyhýbat. Nesměl ukázat, že je srab. Když si polepšil do NHL, taky si potřeboval udělat jméno. V poslední době se tolik bít nemusí a víc se soustředí na hokej.

Jak moc jste hrdý, že díky Radkovi vaše příjmení nezmizelo z hokejového světa? Že se vrátilo do reprezentace? Že proniklo až do NHL?
Jsem šťastný, že prorazil do NHL, což mně se nepovedlo. Dokázal to díky své píli, svému stylu, díky štěstí...

Taky díky vám. V létě s ním pořád trénujete. Vybavíte si, jak začínal?
Snažil jsem se ho vést. Hlavně na bruslení a střelbě jsme hodně pracovali. Na rychlosti a dynamice. Bral jsem si ho na led, v Berouně jsem ho rok trénoval, což byla paráda.

Radko Gudas z Philadelphie při obranném zákroku v utkání s New Jersey.

Radko Gudas z Philadelphie při obranném zákroku v utkání s New Jersey.

Kdy poprvé stál na bruslích?
Když jsem hrál v Norsku, byly mu čtyři. Z jedné strany našeho domku bylo jezero, ze druhé škola, která měla v zimě volejbalové hřiště upravené na kluziště. Radko pořád koukal z okna, pak povídal: „Už mám venku kamarády.“ Dvacet metrů se brodil sněhem na ledovou plochu a celý den bruslil.

A kdy vás napadlo, že to může jednou dotáhnout až do špičky?
Málokdo si umí představit, jak je těžké se prodrat až do NHL. Když se v osmnácti prosadil do juniorské reprezentace, začaly se o něj zajímat zámořské kluby a vypadalo to opravdu nadějně.

Podobně jako vy hraje hokej na hraně zákona. Občas bývá za drsné zákroky kritizován. Jak to nesete?
Nedávno okolo něj v českých médiích vířila nenávist. Každý má právo se vyjádřit k jeho hře. Ale mrzelo mě, když se z něj dělalo zvíře. Když ho odsuzovali, aniž by ho znali a rozuměli hokeji, docela se mě to dotýkalo. Vím, že je hodný kluk, který na ledě bojuje jako tygr.

Dovedete mu vytknout, když zbytečně fauluje?
Jistě. Když přiletí do souboje o chvíli později, může si tvrdší zákrok odpustit. Ale je potřeba vnímat, že v zápalu boje se těžko uchovává chladná hlava.

Stejná srážka je v jednu chvíli čistá, o čtvrt vteřiny později, když se maličko změní postavení soků, už se však píská jako faul. Souhlasíte?
Přesně tak. Hokej je nejrychlejší kolektivní hra. Musíte se rozhodnout okamžitě. A když se zrovna rozhodnete špatně, vypadáte jako blázen.

V listopadu sekl holí do krku ležícího soka Matthieua Perreaulta, za což nesměl nastoupit v deseti zápasech v NHL. Praštil ho úmyslně?
To si nemyslím. Kdyby ho chtěl bouchnout, hodně by mu ublížil. Vypadalo to zlověstně, podle mě se ale chtěl v pádu o čepel opřít. Je jen otázka, jestli ji mohl na poslední chvíli zastavit.

Ale hráč je zodpovědný za svou hůl. Disciplinární komise NHL mu coby recidivistovi přičetla minulé fauly. Co jste říkal na přísný trest?
Taková jsou pravidla a já je respektuju. NHL na tohle má své lidi, používá stejný metr na všechny. Radkovi jen přitížilo, že je známý hříšník.

Radko Gudas (vpravo) z Philadelphie ¨se pere s Jaredem McCannem z Floridy.

Radko Gudas (vpravo) z Philadelphie ¨se pere s Jaredem McCannem z Floridy.

Co bylo na pauze nejhorší?
Hlavně čtyři týdny nehrál. V té době nebral plat, který šel do fondu NHLPA, čili hráčských odborů. Je fajn, že peníze (408 tisíc dolarů) nevyletěly větrákem. Stalo se, musel si trest odpykat.

V následujících 21 utkáních nebyl vyloučen. Hodně se mírnil?
Ano. Probíral situaci s trenérem a generálním manažerem Philadelphie. Věděl, že bude pod ještě přísnějším dozorem. Trošku od svého stylu upustil, až postupně se k němu zvolna vracel.

Co pro tým znamenalo/znamená, když mělo/má v sestavě Gudase?
Všichni útočníci vědí, že mají za zády borce, který se jich v nějaké mele zastane. Každý tým v NHL si pořád drží jednoho brouska. Soupeři se takového hráče obávají, nehrnou se tolik k dorážkám před brankáře. Dávají si pozor, kde je Gudas. Nejsou v obvyklé pohodě. Když někde dostanou nařezáno, podruhé se na stejné místo neženou.

Radko znovu přijal pozvánku do reprezentace, což mezi borci z NHL není běžné. Loni si dokonce ve Philadelphii vydupal propustku, kterou původně nedostal. Navíc se mu zrovna narodil syn. Koluje vztah k národnímu mužstvu ve vaší krvi?
Je čest hrát za Česko. Před rokem měl Radko otřes mozku a ještě další nedoléčené zranění, hrozila mu operace. Podstoupil opakovanou zdravotní prohlídku, aby ho Flyers pustili. Letos je taky potlučený, ale cítil se líp. A předem s mistrovstvím počítal.

Jak byste ho charakterizoval?
Bezproblémový. Hodný. Táta dvou dětí se super ženou. Vede bezva život.

Dcera Karolína je zpěvačka. Získala Cenu Thálie. Jak odlišné vám připadají světy sportu a kultury?
Přirozeně jsou úplně jiné. Když jdu na nějaké její vystoupení, beru to jako zpestření. Karolínka vždycky byla ctižádostivá. Přesto mě překvapilo, jak se prosadila v muzikálech. Vystupovala v Semaforu s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou, což byla krása.

Také ji osud přivedl k hokeji. Jejím přítelem je Michal Neuvirth, Radkův spoluhráč. Žasnete někdy nad tím, že se vám děti sešly v Americe?
Oni ve Philly bydlí v jednom domě, tři patra nad sebou. Zrovna nedávno jsem mohl být chvilku s nimi. Kluci měli po sezoně akci s partnerkami, takže jsem hlídal Radkovy děti Kvída a Leontýnku. Přes telefon a kameru jsem sledoval, jak nahoře spí Emilka. Tři vnoučata ve dvou bytech najednou. Jako babysitter jsem se osvědčil.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze