Překvapilo vás, že utkání bylo tak napínavé?
Nás už nepřekvapí nic tuhle sezonu. Bylo to jako na horské dráze, ale takový je prostě hokej, hraje se to pro diváky. Myslím, že si to museli užít.
Jak jste užívali atmosféru v závěru vy? Po Oystrickově gólu v prodloužení byli všichni v euforii.
To bylo neskutečný. V životě jsem tohle nezažil. Doufám, že to ještě zažiju.
Neztráceli jste přece jen v průběhu duelu víru?
Tu máme celou sezonu. Jdeme si za tím snem krůček po krůčku, nepřemýšlíme dopředu. Každý se soustředí na své další střídání a nekoukáme na čas, na skóre. Hrajeme pořád na sto procent.
Co nakonec rozhodlo?
Myslím, že náš výkon. Nebyli jsme horším týmem. Minule se štěstí v prodloužení přiklonilo k nim, teď zpátky k nám. V celé sérii nejsme horší než Magnitogorsk, nikdo z nás netahá za kratší konec.
Co čekat od sedmého finále. Máte ještě sílu?
To je úplně zbytečná otázka. Je to finále, sedmý zápas. Co víc si přát? Jedině je škoda, že nehrajeme doma. Celou tu jízdu v play-off si užíváme, vůbec se netrápíme tím, jestli máme sílu.
Budete po tomhle obratu favoriti? Nebo bude domácí prostředí výhodou?
Na tohle my nekoukáme, to je pro vás novináře. My jdeme do každého zápasu stejně. Opakoval bych se: jdeme střídání po střídání. A jestli se výhoda domácího prostředí maže, si řekneme až po zápase.
