„Hrál tam kamarád, kterého jsem občas jezdil navštívit. Tam mi nabídli, že bych si s nimi mohl zatrénovat. No a později řekli, že mají místo a kdybych chtěl, mohl bych ve Švédsku zůstat. Tak jsem tam zůstal,“ svěřil se Hanousek v rozhovoru pro klubový web.
„Cítil jsem to jako šanci poznat něco nového. Potom už to běželo samo. Najednou jsem byl ve Švédsku, rychle uteklo dalších šest let a už jsem zase zpět.“
Hanousek ve Švédsku prošel mládežnickými kategoriemi klubu Södertälje. „Trénovalo se podobně, ale klade se tam větší důraz na školu. Trénink byl třeba ráno, k tomu jsme měli jako hokejisté upravený rozvrh, takže jsme stíhali všechny hodiny,“ popsal talentovaný obránce. O letních prázdninách si pak doma v Česku ještě dodělával testy v tuzemské škole.
Po pěti letech si zažádal o švédské občanství a také ho dostal. „Když ta možnost byla, proč to nevyužít? Je to pro mě jedině plus,“ myslí si.
Ve Švédsku mohl zůstat, ale po šesti letech chtěl nějakou změnu a také být blíž rodině. Před minulou sezonou proto zamířil do Znojma, v mezinárodní EBEL lize však odehrál jen tři utkání a poté se nechal zlákat do Liberce. Začal v juniorce, odkud se přesunul na farmu v Benátkách nad Jizerou, kde si v první lize připsal 22 startů mezi dospělými. „Dostal jsem obrovskou šanci ukázat, co ve mně je,“ pochvaloval si Hanousek.
Teď dostane šanci ještě větší: poprat se o místo v libereckém A-týmu. Klub mu nabídl dvouletou smlouvu s roční opcí.
Tréninkové podmínky v Liberci jsou podle mladého beka ještě lepší, než ty, které poznal ve Švédsku. „O něčem podobném se mi ani nezdálo. Funguje to tady parádně. Nikde jsem nic podobného nezažil,“ tvrdí.
„Stojí před rozhodnutím, zda hokeji obětuje skutečně úplně vše. Pokud ano, jsem přesvědčen, že z něj může vyrůst nesmírně kvalitní bek,“ míní liberecký trenér a sportovní ředitel Filip Pešán.
