Jak jste se cítil, když fanoušci vyvolávali vaše jméno?
Znáte mě, jsem v brance úplně přepnutý a zajímá mě jen puk a hokej. Když už něco takového zachytím, tak chci, aby to zase hned skončilo a mohl jsem se zase soustředit na svoje věci. Jsem rád, že přišla taková návštěva a že nám lidi pomohli k vítězství. Hlavně v závěru začali fandit pořádně, to nás hrozně nakoplo a utkání jsme v klidu dotáhli do konce.
Vnímal jste vůbec, že hrajete ve speciálním zlatém dresu připomínajícím mistrovský rok 2016?
Jak jsem říkal, při zápase jsem přepnutý, takže tyhle věci jdou mimo mě, vůbec jsem to nevnímal. Soustředil jsem se jen na to, abychom vyhráli. I poté, co se soupeř dotáhl na rozdíl jediného gólu, jsem věřil, že zvítězíme. Samozřejmě Olomouc nám svou hrubkou v závěru pomohla, když měla jít do velkého tlaku, a místo toho jsme my hráli přesilovku. To možná rozhodlo.
Jak moc vám chybělo chytání?
Mám hokej strašně rád, takže jsem z toho byl hotový. Bylo to pro mě velmi těžké období. Nejdřív přišlo jedno zranění, pak se přidaly další zdravotní problémy a nemohl jsem ani trénovat. To bylo hodně těžké, protože tělo je zvyklé na nějakou zátěž. Jsem velmi rád, že jsem tady, a doufám, že teď už s Romanem (Willem, kolegou z branky) pojedeme až do konce.
Co vám v nucené pauze nejvíc pomáhalo?
Hlavně syn, ten pro mě byl velkou motivací. Pak rodiče a všichni lidé kolem týmu. Cítil jsem, že mi přejí - nejen hokejově, ale asi i lidsky. To mi dodává velkou pokoru. Jsem strašně rád, že můžu být součástí takového mančaftu.
Zmínil jste se o brankářském kolegovi Romanu Willovi. Nebyl jste trochu rozpolcený z jeho skvělých výkonů? Nebál jste se, že vás už do branky nepustí?
Přiznám se, že kdybych neměl vloni tak úspěšnou sezonu, bylo by to pro mě těžší. Já už si ale nemám co dokazovat. Nestavím se do role nějakého učitele a nechci, aby mužstvo stálo a padalo jen se mnou. Roman je slušný a velmi tvrdě pracující člověk.
Během vaší absence sedmkrát udržel čisté konto. Co téhle neuvěřitelné bilanci říkáte?
No, kluci v kabině mi z legrace nadávali, že jsem s Olomoucí dostal dva góly. Nejsou na to zvyklí, takže jsem od nich dostal čočku... Ale vážně, je to úžasné, jak vstoupil do extraligy. Já mám radost, že vidím jeho pokroky a že i já k tomu snad nějakým procentem přispívám. Kdybyste viděli, jak tvrdě pracuje a jak je poctivý, tak by mu to každý přál.
Prý jste mu po vyhraných zápasech blahopřál jako první.
Je to součást naší práce. Jsme ohodnoceni víc, než jiní lidé, kteří tvrdě pracují. I když je člověk zraněný, musí mít zodpovědnost vůči týmu i vůči majiteli a musí mužstvo podpořit. To by mělo vycházet z nitra každého hráče. I když nehraje, musí si své nadstandardně placené práce vážit.
Užil jste si během Vánoc sváteční dobroty?
Řízky a cukroví šly mimo mě. Věděl jsem, že se blíží můj návrat do branky a všechno jsem tomu obětoval. Dva měsíce jsem opravdu řešil jen hokej a zase hokej.
V létě Liberec přišel o řadu hráčů. Můžete letos titul obhájit?
Vloni jsme byli jedna velká banda profíků. I letos je to podobné. Proti Olomouci naskočili do hry mladí beci, protože máme půlku týmu zraněného nebo nemocného, a ukázali velký progres. I to dokládá naši vnitřní sílu. Tým drží spolu, ale samozřejmě cesta k titulu je hodně složitá.
