„Zničehonic mě tady nemají rádi, mají na to právo. Ale snad časem pochopí, že je to hokejový život, že hokejisté takové kroky musí dělat,“ poznamenal Kašík. „Jsem splachovací, přijmu to. Stejně bych se radoval i doma.“
Poté, co jste poděkoval zlínským a hlavně brněnským fanouškům, jste zamířil do zlínské kabiny. Spletl jste to, nebo šlo o vtip?
Byla tam situace, že jsem děkoval celému stadionu za to, že bylo vyprodáno, že tady byla skvělá atmosféra. Bylo to velké derby, pro mě velmi emoční. Strašně jsem se těšil. Jestli to místní blbě pochopili, že jsem se vysmíval, tak to ne. Byl jsem strašně rád, že jsme vyhráli.
Zápas přitom pro vás začal hrůzostrašně. Jak vám bylo?
Připravoval jsem se hodně, ale trošku jsem tam zaspal. O protihráči jsem vůbec nevěděl. Hlídal jsem si tyčku, ale zničehonic to přišlo a dával to do prázdné branky. Byl jsem v šoku. Jenom jsem se díval na kostku, jaký je čas, a říkal si, že to začíná skvěle. Kluci mi ale neskutečně pomohli, hráli výborný hokej. Díky tomu budu mít klidnější hlavu na pauzu.
Může výhra ve Zlíně představovat impulz, který vám vrátí pohodu z minulých sezon?
Potřebuju takových zápasů víc a víc, abych klukům víc pomáhal. Tentokrát mi pomohli neskutečně oni, celých šedesát minut hráli fakt poctivě. Za to jim děkuju.
Hecoval jste se s bývalými spoluhráči?
Vůbec jsem nevnímal fanoušky ani kluky. Hráli jsme dobře, ani se pořádně nedostali k naší bráně. Takže nic neproběhlo.
A co nervozita před zápasem. Cítil jste ji?
Večer jsem šel do kina na film, pak jsem se podíval na seriál. Věděl jsem, že v tréninku jsem udělal maximum a připravil se co nejlíp. Potom jste klidní, i když po devíti sekundách jsem v pohodě moc nebyl.
