Šulák souhlasně přikývne a odvětí: „Nijak mě to ale nezměnilo.“
Je v něm skromnost, pokora. Ty vlastnosti mu vštípil táta, jeho velký příznivec a taky muž, který syna k hokeji kdysi přivedl. Vždycky tuhle hru miloval, jenže sám bruslíval jen na rybníku.
„Tak dal na hokej mě. Odjezdil se mnou všechny mládežnické akce a dodnes je pro mě mým lidským vzorem,“ líčí Šulák. Když se minulé léto ocitl v Detroitu a spatřil novou arénu Red Wings, dal si cíl: „Udělám všechno pro to, aby mě v ní táta jednou naživo viděl hrát NHL.“
Letos se to zatím nepodařilo, příští sezona by už mohla být pro čtyřiadvacetiletého obránce průlomová.
Už jako kluk musel hokeji hodně obětovat. Pochází z Pelhřimova, jenže tady žádný velkoklub není. Od páté třídy denně dojížděl 35 kilometrů do Havlíčkova Brodu. V létě býval unešený, když zblízka viděl v brodské Kotlině trénovat Radka Martínka, beka s téměř pětistovkou mačů v NHL.
Jako dvanáctiletý se nechal zvěčnit se Stanley Cupem, když ho na havlíčkobrodské náměstí přivezl Josef Vašíček, vítěz s Carolinou. Šulák přísahá, že dodržel hokejové zákony a trofeje se nedotkl. I jeho samozřejmě o pět let později zasáhla zpráva, když se dozvěděl, že rozesmátý chlapík, se kterým se tehdy fotil, je jednou z obětí letecké tragédie hokejové Jaroslavle. Zároveň toto neštěstí vylekalo jeho blízké. Šulák zrovna hrával za Tatranské Vlky, juniorku Popradu, která působila v ruské lize MHL.
„My zrovna byli v Moskvě, když média hlásila, že spadlo letadlo s českými hráči. O třetině jsme psali esemesky domů, že jsme v pořádku. Musím říct, že s těmi letadly v Rusku to nebylo moc bezpečné cestování.“
Mistrovství světa v hokeji 2018 |
Vůbec to byla zajímavá štace. Týmu chyběly peníze, a tak se na zápasy cestovalo třeba celý den vlakem. Jenže z hokejového hlediska ta zkušenost Šulákovi pomohla. Hrál proti o tři čtyři roky starším borcům. Potkával i soupeře, kteří teď válejí v NHL – jako je třeba Nikita Kučerov, dnes hvězda Tampy.
Vydržel to rok, pak odešel do Chomutova, kde se zrovna rodil neuvěřitelný tým. V juniorce hrál s Ondřejem Kašem, Davidem Kämpfem, později v áčku i Janem Ruttou, kteří to dotáhli až do NHL.
Teď je řada na Šulákovi. V létě zase zamíří do Ameriky, aby se v kempu rval o šanci. Je už zkušenější, tolik ho nerozhodí, když za ním přijde Chris Chelios, jedna z legend klubu. „Před rokem to byl šok. Já za ty borce hrál na PlayStationu a pak si s nimi podáváte ruku v kabině. Minulý rok byl rozkoukávací, letos už vím, do čeho jdu. Musím ještě vylepšit angličtinu a musím udělat všechno, abych tam zůstal.“
Česko vs. BěloruskoOnline reportáž z utkání od 20:15 |
Zatímco v této sezoně ho Detroit dle dohody „odložil“ do finské ligy, teď už minimálně zůstane ve farmářské AHL.
I kvůli náročnému cestování zřejmě přišel o únorovou olympiádu. Dvakrát letěl do zámoří a vracel se zpět. Ve Finsku pak nejdřív dva zápasy stál, než se vyřídily přestupové formality, aby mohl hrát. Zvládl sedm utkání a už zase pádil na reprezentační akci. „Tam se mi moc nezadařilo.“
Z Jandačovy sestavy se vytratil, ale říká: „Klukům jsem přál úspěch. Když se mi bude dařit a zdraví bude sloužit, tak šance ještě na další olympiádě přijde.“
I na mistrovství světa v Kodani dokazuje, že budoucnost v reprezentaci má. Tlačí se do útoku, rozehrává i střílí. Jandač ho posílá do klíčových situací. „Jsem rád, že jsem do turnaje nevstoupil špatně.“ Těší ho to i z jiného než jen herního důvodu. Na televizní přenosy doma s jeho přítelkyní kouká i dvouletý synek, který prý tátu na obrazovce bezpečně pozná.
Tak ať má důvod se usmívat!
