Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šulákova hokejová pohádka: z přehlížené soutěže EBEL stojí před branou NHL

Libor Šulák v dresu české reprezentace | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

22 2017
Rok a čtvrt starému synovi doma vypráví pohádky, ale sám je teď v jedné takové ústřední postavou. Blížil se konec března, hokejová reprezentace právě začínala první týden příprav před mistrovstvím světa a Libor Šulák stál před klubkem novinářů. Odpovídal jim tiše, stydlivě. Jako by se tady cítil až nepatřičně.

„Vím, že tu jsou jiní hráči, kteří mají daleko větší šanci, ale člověk nikdy neví, jak se situace zamotá.“

Teď stojí 23letý obránce před klubkem téměř stejných žurnalistů znovu. Už sebejistější, a když přijde dotaz na středeční a čtvrteční přípravu proti Slovensku (v Třinci a Žilině), odpoví: „Neváhal jsem. Aspoň do kempu Detroitu přijedu rozehranější.“

Ano, člověk nikdy neví, jak se situace zamotá. A tak z hráče, který ještě na jaře hrál za Znojmo v přehlížené soutěži EBEL, je teď reprezentant s nováčkovským kontraktem v NHL.

A kouč Josef Jandač o něm říká: „Má všechny přednosti dnešního moderního hokeje. Je to výtečný bruslař, což je pro obránce hrozně důležité. Je vysoký a dobře pracuje s holí. K tomu poměrně rychle vstřebává taktiku a zapracoval i na síle v soubojích. K tomu dokáže podpořit útok. Věřím, že to ještě není konečná. Že dokáže dost.“

Krok zpět, který se vyplatil

I Jandač je součástí Šulákovy hokejové pohádky. Když ho v březnu na doporučení znojemského manažera Rostislava Dočekala povolal jako prvního hráče z EBEL do národního týmu, viděl zprvu „vykuleného až vystrašeného“ kluka. Jenže týdny běžely, výběr pro šampionát v Paříži se osekával, k tomu přijížděli hráči z NHL, ale Šulák dál zůstával. „Každý týden nás přesvědčoval, že má zůstat. Až udělal nominaci. A udělal ji zaslouženě.“

Obránce Libor Šulák (vlevo) a brankář Patrik Bartošák na tréninku hokejové...

Ve Francii si i zahrál. Už tehdy tušil, že ze Znojma zmizí, že je před ním angažmá ve finském Lahti, jenže po turnaji všechno přebil Jiří Fischer. Skaut Detroitu Red Wings i reprezentace Šuláka doma v Pelhřimově přesvědčil, ať podepíše s týmem z NHL dvouletou smlouvu. Ať se popere o místo v elitní lize.

„Taková šance se neodmítá,“ vysvětluje. „A jestli je to pohádka? Je. Před dvěma lety, když jsem odcházel z Chomutova do Znojma, by se všichni smáli, že podepíšu nováčkovskou smlouvu v NHL. Ale je to o píli. Když se nevzdáte, tak se nakonec štěstí obrátí k vám.“

Ne, Šulák jako hokejista se rozhodně nezjevil z nebe. Hrál na světovém šampionátu osmnáctiletých i dvacetiletých. Už v devatenácti okusil extraligu v Chomutově, později s místními Piráty uspěl i v 1. lize a následné baráži. Klub o něj stál, jenže on si představoval jiné podmínky i prostor.

Než být hráčem na hraně, raději udělal – zdánlivý – krok zpět a odešel do Znojma. „Dostal jsem plnou důvěru, šanci se vyhrát. A zadařilo se. Třeba to bude i inspirace pro jiné. Vždycky není vše růžové, hráči nemají umetenou cestičku, a tak mohou zkusit změnu.“

Jemu se vyplatila. Byl prvním bekem, hrál přesilovky, hned v první sezoně, kdy to Znojmo dotáhlo až do finále, ho vyhlásili talentem celé ligy, v té druhé rostl dál.

V Lize mistrů dal třeba hattrick Mnichovu a říkal: „Chtěl bych se podívat do ciziny. Zkusit si top evropskou soutěž – ve Finsku nebo Švýcarsku. Nebo klidně i KHL, ale tam je dlouhá cesta. A NHL? Muselo by se mi extrémně dařit, ale nejsem už žádný snílek.“ Jenže sny se mohou plnit.

Český obránce Libor Šulák (vlevo) se zezadu snaží zbavit puku Romana Ljubimova...

A tak už před turnajem v Paříži věděl, že ho chce v jednom z kempů otestovat Las Vegas, po Francii ale vše změnil Detroit. Má za sebou první červencový kemp, po kterém na něj trenéři pěli chválu, včetně jedné z ikon Red Wings, Chrise Cheliose. „Potěší to. Už jenom ho vidět v kabině bylo skvělé,“ vypráví dlouhovlasý obránce.

Počátkem září začne ten nejdůležitější test – jestli se Šulák může probít mezi osm beků Detroitu a zůstat tak v prvním týmu. „Tam se rozhodne, kam dál povedou moje kroky. Zda do Evropy, či zůstanu.“

Původní dohoda zněla, že neuspěje-li, tak místo farmy Detroitu by sezonu odehrál ve finském Lahti a třeba se porval i o olympiádu v Koreji. Jenže zároveň to v Šulákovi hlodá. Bude-li na hraně týmu, může i z farmy přijít šance do NHL. Okusit soutěž, o které snil, a před jejíž branou teď stojí. To v Evropě by celý rok musel zůstat. A navíc... „Taky neumím úplně plynně anglicky, protože jsem nikdy nehrál v cizině. I proto bych raději zůstal na farmě. Tam se kluci budou bavit anglicky, zlepším se.“

Trenér Jandač to neslyší rád. Přeje mu NHL, jenže nechtěl by ho vidět v „druholigové“ AHL. „Nesmí podlehnout tomu, že má smlouvu s Detroitem a je to hotový hráč. Než hrát AHL, je pro něj lepší cesta jít do finské ligy,“ míní Jandač.

Šulák se usmívá. Tiše mluvící mladý muž už je pár měsíců fuč, teď hovoří hlasitě, sebevědomě. „Nechtěl jsem nyní moc myslet na budoucnost. Chtěl jsem být s rodinou, užít si malého, protože brzy odjedu pryč. Nic neovlivním. Až tam se rozhodne. Ale pořád se mám kam vrátit. Když to nevyjde, tak nebudu muset myslet na to, že musím něco shánět. To je velká psychická výhoda.“

V Lahti zatím strávil týden v rámci suché přípravy. Poznal spoluhráče, manažer i lidé z vedení klubu chápou, že je teď před Šulákem ojedinělá šance probít se do NHL. Přesto doufají, že se k nim vrátí.

Ale třeba bude mít hokejová pohádka úplně jiné pokračování.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze