Přesto mu vysněná účast na mistrovství světa dvacítek neunikla. Medaile se však nedočkal. Zisk cenného kovu mu nevyšel ani v pardubickém dresu, který začal pravidelně oblékat až v play-off.
Jeho výkony byly milým překvapením, ale tým aspirující na titul nečekaně skončil už ve čtvrtfinále. „Škoda, že se nám nepovedlo dosáhnout toho, o čem jsme snili,“ povzdechl si Linhart. „Pak by byla sezona dobrá.“
Mladý bek však dostal příjemnou náplast na extraligové zklamání. Trenér Lener ho pozval na reprezentační soustředění. Původně možná jen jako výpomoc na úvodní sraz v Duhové aréně, při němž se tým sešel v úzkém složení.
Nakonec se však dočkal proti Francii i premiérového startu za národní tým. „Zpočátku jsem byl nervózní. Nebylo to ale nic strašného. Prožíval stejný pocit jako při prvním utkání za Pardubice,“ řekl Linhart. „Asi proto se mi v první polovině utkání moc nedařilo.“
Zlomem byla 30. minuta. Napřáhl od modré čáry, francouzský gólman puk jen vyrazil a jeho pardubický spoluhráč Jiří Dopita ho poslal do sítě. Linhart si při své premiéře připsal nahrávku na gól. „To byl zlom, od té chvíle už jsem se cítil lépe a hrálo se mi dobře,“ podotkl nadějný obránce.
Zápasem s Francií pro něho měla příprava s národním týmem skončit. Cestou domů ho však překvapil trenérův telefonát. „Ještě budu s mužstvem dva dny trénovat, když část týmu poletí do Ruska,“ prozradil Linhart.
„Teď už asi hrát nebudu, ale budoucnu bych se samozřejmě moc rád do reprezentace zase vrátil.“
