Vyprávějte i nám! Obrat z 1:2 na 3:2 v posledních 7 minutách ve finále znamenal záchranu.
Před třemi lety jsme slavili, teď jsem jako kapitán selhal. Ale ta 3 .třetina s Jihlavou… Nechci to přirovnávat k titulu, byl to ovšem silný moment, když nás všichni na zimáku hnali. Věděli jsme, že pokud zápas neotočíme, je po všem. Vážně nejsilnější zážitek z baráže.
Co ještě vnoučatům řeknete?
Když jdete do 3. třetiny, o gól prohráváte a hrajete zápas o všechno... navíc v předchozím domácím utkání jsme s Karlovými Vary prohráli 1:5 a už od stavu 1:3 se tady pískalo. Lidi dávali najevo nevoli s naší hrou. Jenže proti Jihlavě se ve 3. třetině burácení nezastavilo, bylo to úplně skvělý! Neskutečný zážitek. A tam se baráž zlomila. Hodně kritické to začalo být, když jsme po šesti zápasech byli čtyři body pod čarou.
Ale stejně jste se nakonec zachránili. Co vás hnalo?
Když jste už po půlce o čtyři body dole, nezbývá, než na ledě nechat všechno a věřit, že to tam začne padat. Jenže s tím jsme měli problémy celou baráž, celou sezonu. Pak jsme i přestávali hrát v útočné třetině, soupeři nás mleli a stálo nás to hodně sil. Ale furt jsme věděli, že tam naděje je. A dokud existuje, nemůžeme to zabalit.
Rozhodl váš skvělý finiš, z posledních pěti barážových zápasů jste získali 12 bodů.
Bylo to ubojované. Dělali jsme body venku a utíkalo nám to doma. S Kladnem jsme měli převahu a prohráli jsme 1:2, pak hned s Karlovými Vary 1:5. Tyhle dva zápasy nás dostaly hodně dolů. Před nimi jsme si říkali, že když doma všechny zbývající uděláme, máme záchranu. Ale hned první dvě šance jsme promarnili. V tu chvíli to bylo kritické. Jeli jsme ven a věděli jsme, že už nemůžeme zaváhat. Výhrou v Kladně se to asi nastartovalo.
A pak i dorazilo, v posledním zápase doma s Kladnem jste museli vyhrát za 3 body a zvládli jste to.
Když hrajete proti soupeři, který už nemá takovou motivaci, je důležité dát rychle gól či dva, jinak hrozí, že se s vámi bude dlouho držet ve hře. Nám se to povedlo a uklidnilo nás to. Pak už jsme to i přes nějaké zmatky v závěru dotáhli.
Jak hodnotíte sezonu celkově?
Pořád jsme tahali za kratší konec. Ve chvíli, kdy jsme udělali pár zápasů a vypadalo to, že se dotáhneme na desítku, nám to vždycky odskočilo. Bylo to podobné jako teď v baráži. Posledních šest zápasů jsme si pořád říkali: Teď musíme, teď musíme. A i když jsme zápas udělali, ještě nic nebylo rozhodnutého. V dlouhodobé části jsme se dokázali přiblížit třeba na dva tři body k desítce, ale pak nám to zase odskočilo.
Jak vám bylo v baráži v těch kritických momentech? Pořád jste věřil v záchranu?
I když jsme po půlce čtyři body ztráceli, vnitřně jsme pořád věřil. Věděl jsem, že to máme ve svých rukou, že když body budeme dělat, ne musíme se ohlížet na ostatní výsledky. Abych pravdu řekl, nedokážu si představit, že by Litvínov spadl. A přitom nás od toho dělil jen bod.
Co změnit, aby se to neopakovalo?
Z posledních čtyř sezon hrajeme třikrát do konce dubna, je to náročné psychicky. V tomhle letním počasí, které venku panuje, hrajou hokej už jen ti… – nevím, jak bych to nazval. Chtělo by to nějakou sezonu ve středu tabulky, nemuset se nervovat do posledního zápasu.
Možná byste teď potřeboval delší volno než jindy.
Končí mi smlouva, odpočinu si a uvidím, co bude dál. Za sebe říkám, že fyzických sil jsem měl dost. V teple byl led těžký, každé přetáhnuté střídání bralo síly. Ale ani v baráži jsem necítil, že by mi docházely.
