"Hráče to motivovalo," říká 37letý Reichel, který je v Litvínově nejen kapitánem, ale i manažerem. "Není na škodu, když si hokejisté uvědomí, jak tvrdě musí jiní pracovat, aby si vydělali na živobytí."
Podle pohledu na tabulku to zabralo.
Člověk si leccos srovná v hlavě. Byla to užitečná exkurze. Nejen pro hokej, ale i pro život. Pozvání jsme dostali už před časem, sami hráči řekli, že by je to zajímalo. Tak jsme do toho šli a rozhodně nelitujeme. Může nám to pomoci.
Kam vyrazíte utužovat partu příště? Do polária obránce Šlégra?
Tam už kluci chodí sami od sebe. Pravidelně, třeba před zápasy. Je to dobrá věc na únavu, proti bolesti. Myslím, že za našimi dobrými výkony lze hledat i návštěvy polária.
Válíte, to je pravda. Plácají vás teď lidé v Litvínově po ramenou?
Já jsem hlavně rád, že jich dost chodí na hokej. Nedávno jsme u nás na litvínovském zimáku měli poprvé v historii mexickou vlnu. Litvínov je malé město, lidi těší, že je o nás slyšet. Teda – některé lidi.
Jiné ne?
Jsou tací Litvínováci, kterým to radost nedělá. Myslí si, že by peníze měly jít jinam než do hokeje.
Ale daleko víc slyšíte chválu, ne?
Já na ni nejsem. Moc dobře vím, kdy mužstvo hraje dobře a kdy ne. Stačí mi, že nám lidi tleskají po zápase. To je nejhezčí, čeho se jako sportovec můžete dočkat.
Kdy vás naposled hokej takhle bavil?
Baví? Jsme první, to je hezké. Ale chceme se hlavně dostat do play-off. A to je ještě daleko.
Jenže teď kralujete. Neštípete se do tváře, jestli se vám to jen nezdá?
Jistě, nás nikdo neměl za favorita. Daří se nám, protože kluci mají do hokeje chuť. Jsou to většinou Litvínováci, do sestavy jsme zařadili hodně mladých hráčů, kteří se už ukazují jako budoucí tahouni.
V lajně máte třeba Lukeše, který je už i v reprezentaci. Radíte mu často?
Věřím, že už se poučil z chyb, které nasekal dřív. Z toho, že se v Kanadě plácal po nějaké páté lize, která mu moc nedala. Je to hráč, který se může podívat na mistrovství světa.
Musíte umladších kluků hodně krotit euforii z prvního místa?
Věřím, že už vědí o pomíjivosti takového umístění v půlce sezony. Poté, co jsme před časem vylítli na první místo, jsme hned třikrát prohráli. Někteří byli až příliš uvolnění. Mysleli, že nemusí bojovat.
Ozval jste se?
Samozřejmě. Ale od toho jsou hlavně trenéři.
Umí vás hokej vůbec vytočit stejně jako zamlada?
Stejně? Kdepak. Když jsem teď navíc i manažer, je to ještě horší!
