Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


NHL? Vydržet o blbé dva roky déle, kdo ví, říká si Lojek v Třebíči

Martin Lojek na střídačce Třebíče | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

9 2016
Jen žádné kalamity kvůli sněhu! Hokejový obránce Martin Lojek si určitě přeje, aby v letošní zimě neměli silničáři příliš starostí. Zkomplikovalo by se totiž jeho každodenní pendlování mezi Žďárem nad Sázavou, kde jedenatřicetiletý bek žije, a Třebíčí, za kterou v této sezoně hraje první ligu.

„Jinak další možnost je, že budu spát tady v kabině. Jestli budou velké závěje,“ usmívá se bez pěti centimetrů dvoumetrový pořízek, který dres Horácké Slavie obléká především kvůli trenérovi bílých hvězd Martinu Sobotkovi.

Dvaačtyřicetiletý kouč, stejně jako Lojek, přišel před aktuální sezonou do Třebíče od týmu druholigových žďárských plamenů. „Už na začátku léta mi nabídl, jestli nechci jít do Třebíče s ním. Řekl jsem, že jo. A i když jsem pak měl nějaké jiné nabídky, odmítl jsem je. Když něco slíbím, tak to dodržím.“

Vraťme se do minulého ročníku. Jak došlo k tomu, že hokejista, který v minulosti šest let působil v zámoří, nakoukl i do NHL a ve své sbírce má i extraligový titul, hraje v ideálním hokejovém věku druhou ligu?
Určitě v tom hrál roli můj agent. Ale nechtěl bych to dál komentovat, rozešli jsme se ve špatném. Už druhý rok si sháním angažmá sám. Loňskou sezonu jsem se dostal do situace, kdy jsem nemohl žádné sehnat. Od prosince jsem proto sezonu dohrával ve Žďáře. Samozřejmě, proti extralize je to velký skok. Ale bylo hezké si zahrát doma, s kamarády. Je tam ještě pár kluků, se kterými jsem hrával v mládeži, než jsem odcházel pryč. Takže se mi vybavily příjemné vzpomínky.

Martin Lojek

  • Hokejový obránce, narozený 19. srpna 1985 v Brně, je odchovancem Žďáru nad Sázavou.
  • V mládežnických kategoriích se přesunul do Pardubic, v letech 2002 až 2008 působil v zámoří.
  • Během ročníků 2006/07 a 2007/08 nakoukl v pěti zápasech za Floridu Panthers do prestižní NHL.
  • V létě 2008 se rozhodl pro návrat do Česka. Hrál extraligu za Třinec, Pardubice a Chomutov. Nejvyšší soutěž si vyzkoušel i na Slovensku, v dresu Martina.
  • Poslední dva roky působí v nižších soutěžích, loni v druholigovém Žďáru nad Sázavou, letos v prvoligové Třebíči.
  • Jeho největšími úspěchy jsou mistrovský titul s Třincem (v roce 2011) a bronz ze světového šampionátu hráčů do 20 let (2005).

V létě nějaké nabídky nebyly?
Něco ano. Ale já jsem byl předběžně domluvený s Martinem Sobotkou. Ozval se mi hned po sezoně s tím, že dostal nabídku z Třebíče. A nabídl mi, jestli nechci jít s ním. Já jsem souhlasil a tím pro mě všechno ostatní haslo.

V Česku jste stále hráčem extraligového Třince. Oceláři se vám neozvali? V první lize mají nově farmu ve Frýdku-Místku.
Třinec se mi ozval, ještě když hrál Frýdek-Místek druhou ligu. Ale já jsem jim řekl, že bych už chtěl být doma, na Vysočině. Nechtěl bych nikde cestovat, toho jsem si za celý život užil dost. A teď bych měl zase dojíždět na víkendy z Frýdku do Žďáru? Ne, nacestováno mám za posledních pár let dost.

Ale cestování se úplně neubráníte ani v Třebíči. Žijete přeci ve Žďáře nad Sázavou. Dojíždíte denně? Není to moc zdlouhavé?
Když jedete nějakou cestu jednou, přijde vám to zdlouhavé. Ale když tu trasu jedete popadesáté, tak vám to už nepřijde. Ve Velkém Meziříčí jste z Třebíče za deset minut a za dalších dvacet minut jste z Velmezu ve Žďáře. Takže když to přeženu, cesta vám zabere nějakých čtyřicet minut. To není tak hrozné.

V zámoří jste si během přesunů mezi NHL a farmou užil i létání.
Devadesát pět procent času jsem strávil na farmě, která byla v New Yorku. A NHL byla na Floridě. Takže když mě zavolali nahoru, bylo to dvě hodiny letadlem. Odjet na letiště, nasednout do letadla, odletět na Floridu. A pak zase zpátky. To není, jako když do Třebíče zavolá Kometa, že potřebují, aby kluci jeli do Brna. Ti jsou tam za půl hodiny. V Americe je to složitější.

Jak vůbec na své angažmá v USA vzpomínáte?
To jsou vzpomínky, kterých si ve své kariéře vážím nejvíce. Zahrát si NHL, to se nepovede jen tak někomu. Vzpomínky na ty zápasy si ponesu v hlavě celý život.

Nakonec jich bylo jen pět. Když se ohlédnete zpátky, nechtělo to v zámoří vydržet déle? Přece jen, vracel jste se už ve 23 letech.
Když se podívám na sestavy, tak v NHL jsou teď hráči, se kterými jsem nastupoval i já. Takže vydržet o blbé dva roky déle, kdo ví... Třeba jsem tam ještě teď mohl být.

Co rozhodlo o tom, že to nakonec bylo jinak?
Skončila mi tříletá dvoucestná smlouva s Floridou. Na farmě mi sice nabídli o něco vyšší peníze, ale zavolal pan Marek (generální manažer Ocelářů - pozn. red.) z Třince. Ozval se se zajímavou nabídkou, ať jdu zkusit extraligu. Předtím jsem ji nehrál. Říkal jsem si: šest let jsem byl v Americe, tak teď zkusím extraligu.

PŘED BRANKOU. Třinecký Martin Lojek (vpravo) si hledí Petra Čajánka ze Zlína.
Radost třineckých hokejistů z úvodní branky proti Kladnu.
Třinecký Martin Lojek prochází chomutovskou obranou.
Chomutovský Michael Frolík (vlevo) bojuje s třineckým Martinem Lojkem.
Boj před třineckou brankou. Zlínského Čajánka se pokouší zkrotit Lojek (vlevo).
BEZ SLITOVÁNÍ. Karlovy Vary ještě živily šanci na postup do předkola play-off,
VYROVNÁNO! Třinecký bek Martin Lojek slaví vyrovnávací branku na 3:3.
Třinecký Martin Lojek (vlevo) v souboji s Petrem Hubáčkem z Brna

Martin Lojek při svém angažmá v Třinci.

V Třinci jste získali mistrovský titul, dokonce jste nakoukl i do reprezentace. A dnes hrajete první ligu. Máte ještě ambice se do extraligy vrátit?
Uvidíme, co bude po sezoně. Teď jsem vázaný v Třebíči a myslím jen na ni. Kdyby se nyní ozvaly nějaké kluby, nebudu to řešit. Své působení i v budoucnu vidím spíš tady.

Jak zatím své působení v Třebíči hodnotíte?
Hodnocení svých výkonů bych nechal na někom jiném. Ale celkově to za sebe zatím hodnotím negativně. Prohráváme. A je jedno, jestli za to můžu já, nebo někdo jiný. Jsme jeden tým. Když se vyhrává, jsou všichni šťastní a slavní. Ale když se prohrává, není dobrá nálada.

V sobotním derby proti Jihlavě jste navíc nevstřelili ani gól.
Myslím, že hokej to nebyl špatný, diváci si z toho určitě nějaké hezké momenty vybrali. Ale nedat v derby gól, to je špatné. Navíc nám se to doma stalo už několikátý zápas. Nedáváme branky a bez toho se nedá vyhrát. Musíme začít šance proměňovat. Už pro diváky, když ne sami pro sebe. Když přijdou skoro čtyři tisícovky fanoušků, tak alespoň pro ně musí dát domácí tým gól.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze